✧ Kapitola 12. ✧

11 0 0

❝Chceš říct...❞ začala May.

❝Kdybych to dokázal, mohl bych se snadno vyhnout ohrožení tím, že prostě odejdu z práce, to tě nenapadlo?❞ hleděl na ni Jeremy nevěřícně.

❝A tos mi o tom nemohl něco říct dřív?❞ osočila se na něj May. ❝Tos mě nemohl alespoň varovat?!❞

❝Jinak bys do toho nešla,❞ uchechtl se. ❝Já si zkusil, s čím si měla zkušenost ty, takže ty teď vyzkoušíš, co zažívám já,❞ zasmál se.

❝Ty jsi vážně krutá potvora,❞ zabrblala May, ale i se sklopenou hlavou pokračovala dále chodbou až k kanceláři nočního hlídače, předešla Jeremyho a už se po něm neohlížela.

V jejím nitru to ale vřelo. Nejraději by Jeremymu za tuto zradu uštědřila jednu - možná více než jen jednu - ránu pěstí, nejlépe přímo mezi oči, ale nemělo to cenu, jelikož by se s ním musela táhnout až do kanceláře. Čekala ale, že brzy veškerý ten vztek vypustí přímo jemu do obličeje a netušila, jaké budou následky a jak se s nimi bude potýkat ona či on.

❝Alespoň ti tu někdo dělá společnost,❞ zasmál se po chvíli Jeremy potichu a May už bouchla.

❝No a co? Jak mi pomůže, že tu mám za zády škodolibýho parchanta, kterej má furt jenom kecy, ale ve finále je posranej z jakýhokoliv cizího pohybu, když potřebuju přežít a ještě se učit na zítra do školy? Narozdíl od tebe ještě pořád studuju, abych v budoucnu nemusela pracovat ve špinavý, smradlavý, životu nebezpečný pizzerii, ale mohla vydělávat peníze pohodlně a bezpečně, a jestli chci školu vůbec dokončit, potřebuju se na to dostatečně učit, což kvůli tobě teďka nemůžu. A taky by se mi hodilo i trochu spánku, protože mě škola spolu se snahou si vydělat nějaké ty peníze docela dost obírají o energii, takže pokud ti v kanceláři usnu, hezky se o mě postaráš, protože mi to za tohle sakra dlužíš.❞

Ještě než se Jeremy odhodlal k rozhodnutí, zda jí odpoví stejným tónem, nebo se pokusí usmířit, přiletěla mu na tvář facka a May odkráčela do kanceláře. Jeremy zůstal stát jako přimrazený, tvář mu pomalu začínala hořet a musel se hodně snažit, aby udržel nepatrnou slzu v oku, kam podle něj patřila. Úder mu mimo jiné rozcuchal čupřinu blonďatých vlasů, které prohrábl rukou alespoň pětkrát, aby byl znovu spokojený. Do pohybu jej přinutil až temný smích ozývající se za ním. Popošel kupředu a za chůze se ohlédl, avšak Golden Freddyho, ukrývajícího se ve stínech, si neměl šanci povšimnout. A Golden Freddy jen odhalil své zuby, sklopil zrak a následně zamířil pryč z dosahu.

Jeremy došel do chodby vedoucí ke kanceláři, ale nejdříve se ještě naposledy rozhlédl po místnostech, kolem kterých procházel. Vše se zdálo tiché a klidné. Girlandy, vlaječky a transparenty stále visely nad stoly a židlemi; místnost, kde se dal poprvé s May do skutečné konverzace, působila tak čistě a uklizeně, jak to jen v rámci možností šlo. Pohlédl na hodinky a řekl si, že už se déle zdržovat nebude. Před kanceláří se zastavila tímhle způsobem i vyzkoušel, jaké to je, být v roli robota a nahlížet na práci nočního hlídače přímým přenosem.

❝Uznávám svou chybu,❞ řekl Jeremy, když po chvíli vstoupil do kanceláře, kde už seděla May, hledící do točícího se větráku. ❝Omlouvám se. Asi to nebylo úplně fér, vzhledem k tomu, že ty ses ke mě doposud férově chovala.❞ Výraz na Mayiné tváři jako kdyby roztál. Dokonce se i usmála.

❝Děkuju,❞ odpověděla mu, aniž by na něj byť jen letmo pohlédla. A víc k tomu neřekla; možná chtěla, aby jí to Jeremy zkusil nějak vynahradit, možná to čistě smázla ze stolu. To Jeremy nemohl tušit a nechtěl si ji jakýmkoliv dalším slovem poštvat proti sobě. Ale když přemýšlel, co by mohl říct dále, dala se May znovu do řeči a rozpustila hrozivé ticho. ❝Jestli se nemýlím, skutečná zábava začne během několika vteřin, ne?❞

❝Přesněji za sedm minut,❞ odpověděl jí při pohledu na hodinky.

❝Vysvětlil bys mi alespoň, jak tvá kancelář funguje?❞ požádala May, přestože její tón zněl možná trochu úsečně a panovačně.

❝Jasně. Takže... pravidlo číslo jedna zní: nenechat roboty, aby přišli do kanceláře. Ale to smysl dává.

Mám k dispozici baterku, kterou můžu svítit tady do hlavní chodby, a pak tady do dvojice ventilačních šachet. Zároveň je na každé kameře taky baterka. Ale nesmíš vybít energii, jinak jsme bez proudu a je z nás mnohem snazší cíl. Taky na kameře 11 nesmíme zapomenout natahovat Music Box, čímž úspěšně udržíme Marionetta uvnitř. Protože když je náhodou venku, jde to všechno hrozně rychle a prakticky bychom neměli šanci.

Na každýho animatronika funguje něco jinýho. Třeba když mám v chodbě Foxyho, musím na něj blikat kamerou a on zmizí. Ale pokud proti mně jde třeba Freddy, schovám se do tadytý masky,❞ ukázal na masku Freddyho, ❝a on přestane mít zájem o moji hlavu. Jo, a taky se nesmí zapomenout na energiii... a to by mělo být vše.❞

❝Kdy se začnou pohybovat?❞

Jeremy vzal do ruky tablet s obrazovkami kamer a několik jich postupně zobrazil. Na jedné z nich, ukazující Show Stage, už chyběl Bonnie.

❝Právě teď.❞

Forever With Us ✧ FNaF CZ ✧Přečti si tento příběh ZDARMA!