✧ Kapitola 6. ✧

14 2 0

Avšak Mayinu pozornost upoutal hlavě Marionette - všimla si ho dřív, než by si on sám přál. Seděl v rohu místnosti a nezaujatě je všechny pozoroval, avšak jeho tvář nejevila žádné známky smutku, což by May čekala, že uvidí od bytosti stranící se společnosti. Nebyl nijak nešťastný, dokonce se i na ostatní usmíval, v očích mu běhaly jiskry, ale zůstával na svém místě a nešel mezi ostatní. Potřeboval-li samotu, nehodlala mu ji May brát.

Až poté se zaměřila více na ostatní v kroužku. Toy Freddy mezi nimi nebyl, ale na druhou stranu spatřila blonďatou dívku ve žlutých šatičkách, což musela být jistě Toy Chica; poté Mangle, u kterého si nebyla jistá, zda na něj mám mluvit v mužském či ženském rodě; Balloon Boy, a prázdné místo tam bylo pro Marionetta, Toy Bonnieho a Toy Freddyho. Mangle si May nedůvěřivě, ale zvědavě přeměřoval, Toy Chica se na ni usmívala a Balloon Boy měl co dělat, aby nadšeně nevyběhl proti ní.

Spolu s Toy Bonniem došli ke kroužku a přidali se mezi ně. Marionette se dokonce zvedl z podlahy a došoural se k nim, zaujímajíc místo vedle May, a ještě než stihl kdokoliv promluvit, přišli mezi ně i Chica, Foxy, Freddy a Bonnie.

❝Můžu se prosímvás nejdřív zeptat, co skočilo Toy Freddymu na mozek?❞ řekl Freddy zhluboka, mezitím co se rozhlížel.

❝Taky nechápu, co mu přelítlo přes nos,❞ přiznal se Foxy. ❝Asi je prostě bručoun, stejnak jím bejvá dost často.❞

❝Já tě slyším, starouši,❞ ozval se ze tmy hlas Toy Freddyho, mezitím se medvěd vynořil ze stínů. ❝Já bych jenom nerad, abyste si tuhle holku nějak oblíbili, protože dřív nebo později se do jejích očí podíváte naposledy a pak pro vás bude muset přestat existovat. Ať už jenom pro nás, nebo i pro celý svět.❞

❝Sice máš pravdu,❞ řekl Mangle tak hrubým hlasem - dokonce hrubším, než je Foxyho hlas -, že začalo být May hned jasné, jakého tedy je pohlaví, ❝ale zase nemůžeme nevyužít příležitost se s někým novým seznámit. Toy Freddy... Nemůžeš se takhle uzavírat, takhle o všechno přijdeš a možná toho budeš i litovat.❞

❝Nechám si to projít hlavou,❞ odpověděl mu Toy Freddy a odešel. A až teď se May na Mangleho pořádně zaměřila - doposud se pro ni skrýval za těly ostatních, ale nyní jej viděla docela jasně a snad se i zděsila, když spatřila, co spatřila - zpod fialové peleríny vykukovala spousta hadovitě vypadajících kovových součástek, drátků a částí robotické konstrukce, a za ramenem se mu pohupovala maličká hlavička endoskeletona. Přísahala by ale, že značnou část z toho neviděla ani předtím, když vstoupila do místnosti... Robotická chapadla se začala kroutit a mnohá zajela zpátky pod pelerínu. May se rozhodla to nadále nevnímat, jinak by ji mohl znovu pohltit strach.

Následně začaly otázky na její osobu. ❝Kdo jsi?❞ ptala se Toy Chica. ❝Jak se to vlastně jmenuješ?❞ skákal jí do řeči Balloon Boy. Po chvilce se z konverzace stala nezřetelná změť hlasů, kterou však May zastavila tím, že prostě neodpovídala. Když si ostatní všimli, že jejich otázky i po zopakování zodpovězeny nebudou, zmlkli a počkali si. Následně jim May sdělila, kým je, jak se zde ocitla, jaký je svět mimo pizzerii, pověděla jim o své sestře Sammy či o úžasnosti kebabů. Postupem času se posadili na zem, někteří natáhli nohy před sebe, jiní je skrčili a někteří se posadili do tureckého sedu, a konverzace pokračovala. Zanedlouho, poté, co probrali takový základní život a školu May, se přešlo na vcelku zajímavé téma.

❝Jak se odsud dostaneš?❞ chtěl vědět Marionette a byla to asi nejpraktičtější položená otázka z celého jejich setkání.

❝Napadlo mě, že proběhnu, když si noční hlídač odemkne. Nebo ho poprosím, aby mě pustil pryč,❞ odpověděla May.

❝Mohla bys vyděšeně vyběhnout a v očích mít skutečnou, šílenou hrůzu,❞ uchechtl se Foxy. ❝Pak by byl Jeremy po celou práci ještě vyděšenější.❞

May to nepřišlo vtipné, ale zasmála se s nimi, aby nekazila atmosféru.

❝Já tedy dostal nápad, aby ses dostala pryč ventilačními šachtami. Člověku jako tobě by se to mohlo povést,❞ podotkl Freddy.

❝Určitě bych moc ráda přijala i další nápady, ale myslím, že tohle je nejjistější možnost,❞ odpověděla mu na to May a všichni nějak mlčky souhlasili.

❝A přijdeš pak zase?❞ zeptal se Balloon Boy nevinným, dětským hláskem. May v tu chvíli zamrazilo. Nad touto otázkou doposud nepřemýšlela a snad by i ráda přišla znovu, ale není to až příliš velký risk?

Chvíli se mlčením vyhýbala odpovědi a přemýšlela, avšak když si všimla, že se na ní upírá devatero očí, rozhodla se konečně se k otázce nějak vyjádřit.

❝Vlastně bych i ráda přišla. Ráda bych vás uviděla znovu. Ale docela se bojím, že pokud se o to pokusím, nevyjde mi buď se sem dostat, anebo se dostat pryč.❞

Začala tichá debata mezi ostatními, která narůstala na hlasitosti - něco z toho byly otázky na May, něco z toho zprávy mezi roboty. Uklidnila ji až Chica. ❝Záleží tu čistě na tobě, jak si to zvolíš. Pokud nepřijdeš, tak nepřijdeš; už jsme tu na tohle prázdno tak nějak zvyklí. Ale uvidíme tě rádi.❞

❝Děkuju,❞ odpověděla May. ❝Nechám si to... projít hlavou. Kolik je vůbec hodin?❞

Forever With Us ✧ FNaF CZ ✧Přečti si tento příběh ZDARMA!