✧ Kapitola 13. ✧

12 1 0

Po zmizení Toy Bonnieho z jeho původního stanoviště šlo všechno dost rychle, že May a Jeremy sotva stačili reagovat. Během chvíle kameru číslo dvě zabíral naprosto celou obličej Toy Bonnieho, že se daly krásně rozeznat struktury skelných, prázdných, zelených očí, a zrovna tak plstěného povrchu těla, který byl natažen na kovovou konstrukci, ve které se nacházel endoskeleton.

Po chvilce se z chodby ozval pro May neznámý a prapodivný rámus, který signalizoval Foxyho pohyb, a Jeremy ji hned pobídl, aby začala do chodby problikávat baterkou - což by bývala udělala i bez toho poté, co by si všimla, že na ně Foxy zírá, protože tuhle metodu na přežití si od něj hned zapamatovala a při jakémkoliv pohledu na Foxyho si ji připomínala.

❝Dokážeš si představit,❞ začala May větu během své snahy odstrašit Foxyho, ale Jeremy ji rychle umlčel.

❝Teď ne!❞ Dokonce ani nezvedl hlavu od tabletu, jen něco překlikl a následně držel tlačítko, kterým navíjel Music Box. Na čele mu rašil studený pot, ale on si s klidem oddechl. Už totiž bylo načase. Trochu se zpozdit a Marionette by už byl na cestě za nimi.

❝Tak povídej.❞

May se nadechla. Naprosto chápala jeho reakci, ale stejně z toho byla trochu ublížená. Ale co, řekla si na závěr. Od tohohle člověka si přece nesmím nic brát. Se na něj podívejte; na jeho chování. Vždyť je to děsná bytost. Ale v obličeji se snažila na sobě nedat nic znát a své myšlenky skryla pokračováním své věty.

❝Dokážeš si představit, že tyhlety bytosti byly před chvílí podobné lidem a v klidu se s námi bavili?❞

Jeremyho otázka očividně vytočila. ❝Doufal jsem, že přijdeš s něčím, co nám pomůže, a ty si tady jenom vzpomínáš na doby, kdy byli v pohodě?! Moc nepomáháš, abych pravdu řekl. Radši zavři hubu.❞

May se kousla do rtu, aby po něm nevyjela se stejným tónem, nebo mu nedala pohlavek nebo facku nebo tak něco, a místo toho zakroutila hlavou. ❝Ne, já chci říct... Podívej se na ně. Na ty jejich oči. Na ty jejich tváře. Skutečně si dokážeš představit, že to, s kým jsme se tam bavili, byli doopravdy oni? Já mám totiž svoje pochybnosti.❞

Jeremyho ta otázka lehce vyvedla z míry a konečně pochopil, jak ten dotaz May vlastně myslela. Nebyl to povzdech; byla to skutečná otázka. A Jeremy na ni odpověď neznal.

❝Chceš říct... Jestli máme věřit tomu, co jsme viděli?❞ zeptal se tiše. ❝Psst, někdo je na chodbě,❞ přerušil však konverzaci a May rozsvítila baterku, aby oba dva spatřili Toy Freddyho, jak na ně zírá z chodby.

❝Co teď?❞ zeptala se May.❞

❝Teď se schovávám do masky,❞ pokrčil Jeremy rameny a ukázal na masku.

❝Je tu jenom jedna,❞ sykla May.

❝Mám nápad a rozhodně se mi do něj nechce. Jsi o něco menší; sedni si mi na klín. Masku na sebe přetáhneme oba. A budeme to muset nějak vydržet.❞

May na něj pohlédla se zoufalstvím v očích. ❝Jako člověka tě nenávidím, ale děkuju za snahu zachránit život nám oběma.❞ Následně se společně posadili na jednu židli a ukryli se pomocí masky před Freddym. Až po nějaké chvíli je začal ignorovat, ale v tu dobu se na chodbě znovu objevil Foxy. May začala problikávat světlem a Jeremy se vrátil ke kamerám, znovu natáhl Music Box a zkontroloval, co se děje okolo. Po chodbě mezi cestou k jeho kanceláři a hlavní místností kráčel Bonnie, s roztrhanou tváří a utrženou rukou, přesně jak si jej vždy pamatoval. Oba si při pohledu na kameru vzpomněli na jeho lidskou podobu a May se nezávisle na Jeremyho myšlenkách zamyslela, jak by sakra mohlo být možné, aby žil člověk s takto utrženou tváří. Nebylo pochyb o tom, že lidskému Bonniemu tvář doopravdy chyběla, nebylo to jen něco namalovaného. Ale na to, aby něco řekla nahlas, neměla odvahu - zrovna se z chodby ozval ten divný zvuk, a kromě toho zaslechla ještě něco nového, co Jeremy okamžitě indikoval a rozsvítil světlo v pravé ventilační šachtě. May div nevyletěla úlekem z kůže, když pohlédla na tvář Chicy, jak se na ně zubí z šachtového otvoru.

❝Marionetta, rychle,❞ řekl Jeremy a zběsile překlikl kameru, kde navinul Music Box, a následně vybídl May, aby přešla k němu.

❝Rychle, pod masku.❞

May se ještě rychle podívala na chodbu a ulevilo se jí, že nevidí Foxyho. Místo něj stála v chodbě Toy Chica, na kterou mělo podle všeho fungovat to samé, co na Chicu a další. Maska.

Znovu se May posadila na Jeremyho klín a ukryli se do společné masky. Právě včas. Chvíli nato začala světla v místnosti blikat a zanedlouho před nimi stála stará Chica, které už chyběly dlaně a místo nich z paží visely dráty a kabely, a její doširoka rozevřené oči slepě zíraly před sebe. May mělce dýchala, tušíc, že už je všemu konec, ale Jeremy si slabě oddychl - sice ještě vyhráno nemají, ale stihli se skrýt před Chicou včas.

Po dalším zablikání Chica zmizela, ale May odmítala masku sundat.

❝Co je? Proč ji nesundáš?❞ ptal se Jeremy.

❝Protože...❞

Světla náhle začala znovu blikat.

Forever With Us ✧ FNaF CZ ✧Přečti si tento příběh ZDARMA!