Sorry

26.

O pár dní později

,,Vstávat!" zakřičel mužský hlas a odhrnul závěsy. Ušklíbla se a ruce si dala na oči.

,,Jdeš do školy."

C-co to řekl? Slyšela jsem dobře? Chtějí mě poslat do školy? Rychle jsem se zvedla a oči nasměrovala na Chrise.

,,Do pěti minut ať jsi dole," řekl škádlivě a nahodil ten jeho vítězný úsměv.

Po tom večeru v baru, mi všechno dává pěkně sežrat. Zvedla jsem se z postele a šla se obléct.

Oblékla jsem si černé džíny a červenou kostkovanou košili. Taková klasika. Popadla mobil a seběhla schody.

,,Jak jsi to myslel tím, že jdu do školy? Nebyla jsem tam tak dva měsíce," řeknu a rukou si prohrábnu svoji rozcuchanou hřívu. Mohla bych se konečně ostříhat.

,,Však jsem taky nemyslel tvoji starou školu. Začneš novým životem někde jinde," s klidem v hlase mi oznámí tohle?

,,No to teda ne! Nikam nejdu!" udělám uraženou a sednu si na kuchyňskou linku. Nebudu chodit mezi lidi, kteří mě neznají. Jsem šťastná tady.

,,Jiná možnost není," přistoupil ke mně, chytl mě za pas a hodil přes rameno.

To mě ještě víc rozčílilo. Začala jsem mu bušit do zad, aby mě pustil. Ale ignoroval mě. Vždyť ho to musí aspoň trochu bolet ne? Nenávidím ho!

Položil mě na zadní sedadlo auta. ,,Nemůžu sedět aspoň vepředu, když už jedu nedobrovolně někam do háje?" naštvaně rozhodím rukama.

,,Nemůžeš," sedne za volant a nastartuje. ,,Ale neboj myslel jsem na tebe," zasmál se a hodil mi balíček gumových medvídků. Hm, má štěstí. Samozřejmě nenasytná Madison si musela hned svoji dobrotu načít.

Na cestě jsme byli už hodiny. Jak ještě dlouho pojedeme? Baterku na mobilu jsem měla skoro vybitou, chtělo se mi na záchod. A náš milý opatrovatel ještě nezastavil.

Když už jsem se chystala začít plánovat vraždu, zastavil. Podívala jsem se z okénka, kde se nacházíme. Letiště? Co?

,,Vystupuj lenochu než nám odletí letadlo," řekl a opět se usmál. ,,Kam letíme?" nemůžu říct mám strach. Co když mě chce unést? To snad ne, měla bych přestat sledovat horory. ,,Brzy uvidíš, ale teď už pojď," vystoupila jsem z auta a šla za Chrisem.

Koupil dva lístky, ale stále nevím kam. Teď si tak vzpomínám, že bych potřebovala na toaletu. Omluvím se a rychle si odskočím do kabinky. 

Když z ní vyjdu, uvidím u umyvadel jak se líbá nějaký pár. Sakra. ,,Pardon lidi," uchechtnu se a co nejrychleji vypadnu.

***

,,Je to nepohodlné, mám tu málo místa," dám si ruce na prsa a hlavu si položím na jeho rameno. Když už tu mám být tak si aspoň udělám pohodlí.