Sorry

4.

Pondělí, další šíleně odporný den. Venku bylo hnusně a já byla unavená. Vylezla jsem z postele a sešla schody do kuchyně. U jídelního stolu seděl táta a něco ťukal do klávesnice.

,,Dobré ráno," řekla jsem, ale odpovědi se mi nedostalo. Táta pracuje jako právník, má spoustu práce a je rád když může jít o půlnoci spát.

Udělala jsem si svačinu a následně ji hodila do batohu. Bylo už dost hodin, šla jsem si nazut boty a zavřela vstupní dveře. Do uší dala sluchátka a pustila si My Chemical Romance.

Přemýšlela jsem, nad ní. Proč vlastně plním ty úkoly?

Byla jsem tak mimo, že jsem do někoho vrazila. ,,Panebože! Omlouvám se! J-já nechtěla!.."

,,To nevadí," usmál se na mě. ,,Ehm, jsem Owen."

,,Těší mě. Madison," pozdravila jsem ho. ,,Mě také Madison."

,,Už musím jít, třeba někdy příště," zamávala jsem mu a radši co nejrychleji odešla.

,,Maddy!! Kde jsi byla?"
,,Promiň, já.. jen.. no to je jedno. Víš že mi dlužíš kakao," ušklíbla jsem se a loktem ji dloubla do paže.

,,No jo, co po škole?"
,,To by šlo," sundala si sluchátka a vložila do batohu, na mobilu jsem uviděla novou zprávu.

Just_jasmime odeslal/a video

Pustila jsem si ho. Opravdu úkol splnila. Byla hezčí než jsem si představovala.

,,Co tam máš, že se tak červenáš?" zeptala se mě Alex.

,,Nic."
,,Přijde mi, že se poslední dobou chováš divně," měla pravdu. ,,Nosíš klučičí oblečení, pořád si kontroluješ mobil, na sociální sítě si dlouho nic nepřidala. Co je s tebou?"

Vážně jsem ji to chtěla říct, ale nešlo to. Nebyla jsem si jistá. Bála jsem se, že to vezme špatně.

Mad_Maddy: máš otázky..

Just_jasmine: kde bydlíš ty?

Mad_Maddy: Los Angeles

Just_jasmine: jsi nějaká málo výřečná.. děje se něco?

Mad_Maddy: na to, abych ti sdělovala své problémy se zase neznáme:/

Just_jasmine: ah, promiň.. kdy jsi narozená?

Mad_Maddy: 16. 1. 1999

*Pohled autora*

Kdyby věděla, kolik toho mají stejného.