Sorry

23.

,,Můžeme to zkusit jinak," řekl a já nechápala na co naráží. Zvedla jsem jedno obočí, aby pokračoval.

,,Každý se zeptá toho druhého na jednu otázku a když nebude chtít odpovědět sundá si jeden díl svého oblečení."

,,Tak to ani náhodou!" vykřikla jsem. Podíval na se mě překvapeně a jeho pohled mě propaloval až do morku kostí. ,,Co je?" šeptnu.

,,Ty umíš mluvit? Ty jsi živá?" dělá udiveného a spadne na kolena. ,,Ne, vstala jsem z mrtvých asi!"

,,Tak já začnu. Jak se jmenuješ?" zeptá se. ,,Tak to teda ne! Já se budu ptát první..." odmlčím se a pořádně se nadechnu. ,,Co tady chceš?"

,,Vážně! Poslyš, chci ti pomoct. Vždyť už jsi lehčí jak pírko. Důvod proč se takhle ničíš mi neřekli, ale vím, že všechny kolem sebe akorát tak zabíjíš. Jsi jako bomba, která může každou chvíli vybouchnout a zničit vše kolem sebe," měl pravdu. Se vším.

Usmála jsem se na něj. ,,Jsem Maddy, těší mě," podala jsem mu ruku na náznak potěšení. Dobře zase tak šťastná jsem nebyla. Ale třeba se čas s ním zrychlí a já budu moci být s Jasmine.

,,Christian. Potěšení je na mé straně. Budu s tebou dvanáct hodin denně. Samozřejmě přes den. Můžeš mít své soukromí, ale žádné cigarety, alkohol, žiletky a cokoliv jiného na ublížení. A i když jsi plnoletá, budeš mě muset poslouchat," vychrlil na mě svůj monolog a kapku jsem byla zaskočená.

,,Kolik že ti je?"

,,Dvacet jedna," tak skoro jsem to uhodla.

,,Potřebuji na záchod," přehodila jsem peřinu a vytáhla své zmrzlé nohy, které byly zabalené v teplém pyžamu. Obula si papuče a tak nějak jsem vstala. Prvně se mi zamotala hlava, ale naštěstí mě Chris chytl.

,,To zvládnu," štěkla jsem a pomalým krokem se šourala ke koupelně. Když tak přemýšlím, mohla bych si dát i sprchu. Jo to je dobrý nápad. Pomyslím si a dojdu k vaně, která je za chvíli plná vody a pěny až po okraj.

Svléknu ze sebe přebytečné oblečení a kotníkem zkusím jestli je voda dostatečně vyhřátá. Nakonec své tělo vložím do vany a zavřu oči.

V hlavě se mi rodí myšlenky typu "nedělej to, nesmíš si ho pustit k tělu" ale to se snažím ignorovat.

Chybíš mi. Strašně moc. Ponořím se pod vodu a nehybně tak zůstanu.

Něco mě chytne za paži a vytáhne ven. Zhluboka se nadechnu a podívám se, kdo mi přerušil relaxaci.

,,Jsi blázen?"
,,Já? Já nedělám infarkt lidem pod vodou!" ohradím se a pěnu nahromadím na sebe, aby náhodou neviděl něco co nemá.

,,To já dostal infarkt, že se chceš utopit!" křečovitě se na mě podívá. ,,Klepal jsem. Volal jsem, neozvala ses. Musel jsem sem vtrhnout, promiň," sedne si na zem a povzdychne si.

,,Mohl bys mi donést oblečení, jaksi jsem na to zapomněla," mile se usměji.

Mezi tím co odešel jsem vylezla z vany a ručník obmotala kolem těla.

Vyčistím si zuby, trochu pročesu vlhké vlasy a nasoukám se do oblečení, které mi vybral Chris. ,,Co budeme dnes dělat?"

,,No nejdřív něco dostaneš do žaludku a potom se uvidí," mrkne na mě a seběhne schody do kuchyně.

,,Fajn, klidně běž napřed!" křiknu ironicky, dojdu si pro mobil a pak zamířím za ním.