19.

712 63 3
                                    

Pomalu jsme kráčeli parkem domů. Obloha byla už tmavá, pouze velký kulatý měsíc svítil a pár zářivých hvězd bylo kolem. Přemýšlela jsem, co vlastně mezi námi je.

Přátelství? Ne to určitě ne. Láska? Možná, já ani nevím jak se chovají lidi v páru.

,,Nad čím přemýšlíš?" prolomila ticho. ,,Nad námi," podívala jsem se jí do očí, abych viděla její reakci. Řekla bych, že ji má otázka absolutně nepřekvapila.

,,Maddy, vím že se známe chvíli. Vím že jsi z této situace trochu zaskočená, ale to co jsem udělala je neomluvitelné. Já tomu rozumím. Nikdy bych tě nenutila se se mnou vyspat. Ale prostě mi na tobě záleží víc než by mělo. Jsi až nadpřirozeně krásná, uvnitř mě to užírá a když jsem s tebou nemůžu skoro dýchat. Jsi jak voda, pro ostatní obyčejná, ale pro mě velmi užitečná. Jsi můj pramen přežití, ze kterého kvetou nádherné růže. Ale vím že když se pokusím z něho napít, trn se mi zaryje hluboko do dlaně. Prosím, odpusť mi všechno špatné. Prosím." řekla a přerušila náš oční kontakt.

Nevěděla jsem co udělat, začala jsem zmatkovat.

,,Jass?" dala jsem jí ruku na tvář. ,,Mně na tobě taky moc záleží. Chvilka bez tebe je pro mě těžká, ale uvědom si, že budeš dva roky pryč."

,,Tak proto to musím udělat teď," nevinně se usmála a následně se mi přilepila na rty. Opět jsem byla zaražená a nevěděla co dělat. Její ruce se mi obmotaly kolem pasu.

Co s rucemi? Říkala jsem si a tak jsem je zabořila do její překrásné hřívy.

,,Madison, miluji tě," zašeptala. Odlepila jsem se od ní. Co to dělám? Teď bych jí měla říct to samé, ale nezvládnu to. Očima tikám po jejím těle. Jsem blázen? Nejspíš.

,,Jasmine, já-já na tohle nemám. Už musím jít," okamžitě jsem utíkala směrem domů. ,,Jsi zbabělec Madd, jsi tak blbá!" říkala jsem si v duchu.

Právě jsem zkazila snad všechno co jsem mohla.

Něco málo jsem napsala:) do komentářů mi můžete napsat váš názor. A jestli by jste chtěli k dílům i nějakou fotku:3

SorryKde žijí příběhy. Začni objevovat