Jeho sestra (Fairy tail ff)

Prober se dráčku prober se!

Slyším hluk a vidím krev, nemohu se hýbat...zemřela jsem? Už je všemu konec? Zvednu se, otevřu oči a vidím vlastní vzpomínky. Jak mě vychovával Igneel, potom se něco stalo a objevila jsem se u Grandine. Nedokážu si vybavit co se stalo...ale já chci, chci si vzpomenout. Vidím jak cestujeme s Leem a jak poznávám Eishu se kterou jsem se zezačátku nesnášela. Také vidím jak se stáváme mágy třídy S. Teď zase vidím jak o svou nejlepší kamarádku přicházím a Leo mě odnáší pryč, jak mi potom co jsem do něj hustila usekl nohu. Už si vzpomínám kam jsme měli namířeno do Fairy Tailu cechu ketrý mi poradila "au!" syknu do prázdna a složím se k zemi kvůli silné bolesti hlavy. Snažím se otevřít oči...Nejde to bohužel jsem moc slabá. Moje tělo jakoby přestávalo fungovat "Růžová hlavo!" uslyším hlas "Arenie!" uslyším teď už velmi známý hlas. Otevřu oči a vidím několik lidí nademnou "ona se probudila" zajásal kluk dost podobný mě "um..kdo jste?" Podívala jsem se na všechny okolo mě "Mě snad poznáváš ne?" řekl Leo "ano tebe ano ale ten zbytek?" Pomalu jsem se posadila. Cítila jsem že mi něco chybí "moje levá noha bolí" Leo se až zděsil "Are pamatuješ si co jsi po mě chtěla když jsme utekli Eisenwaldu?" zamyslela jsem se "chtěla jsem abys mi tu nohu uřízl protože byla otrávená" řekla jsem klidně. Nechali mě si odpočinout první co bylo když jsem se postavila na jednu nohu bylo to že mě Leo obejmul div ze mě nevymáčknul duši. Lidi ve Fairy tail mě přivítali a mistr mi nabídl pomoc od jejich ošetřovatelky. Ano tu pomoc jsem přijmula. Nohu mi dala do kupy a já kývla na to že se přidám k Fairy Tail. Svojí značku jsem si dala na levou nohu na nárt. Pořád mi vrtal hlavou ten kluk co mi je tak moc podobný "Natsu!!" zakřičela Lucy...nic "Natsu Dragneele!!" zatřepala jsem hlavou a zvedla se ze židle. Šla jsem k Natsuovi "ty jsi Dragneel?" zeptala jsem se suše "jo a co?" zavrčel "no..používáš mojí magii, vypadáš stejně jako já a máš stejné přijmení" řekla jsem a v tu chvíly jakoby se všechno doplnilo. Celá moje paměť. To jak jsme s Natsuem vyrůstali a jak mi potom ublížil... nevědomky jsem si přejela prsty po jizvě na tváři. Natsu je můj bratr...když mi to došlo podívala jsem se na něj a on mě se slzami v očích obejmul tak pevně a mile tak jako nikdo předtím. To prázdno které jsem měla v srdci jakoby se zaplnilo a já se široce usmála "promiň mi to" pošeptal a pustil mě. Od té doby jsem byla zase šťastná. Něco ti chybí Are nezapomeň na to...

Dámy a pánové další kapitola je tu..ano vím že mě chcete zastřelit za tu dlouhou dobu ale tak máte kapitolu máte tak ticho 😂

Mějte se
S láskou vaše Magica