My Life with Black Veil Brides

Část 2

Flashback
"Už máš koupený lístky. A mám pro tebe překvapení. ;-)" "Jo!" řekla jsem šeptem, ale i tak se na mě všichni otočili. Učitel to už ignoroval. Počkat, to už je další hodina? Okay. Aspoň že za chvíli je konec. 
Konec Flashbacku    

Z pohledu Jennifer
Když jsem doslova vletěla domů, tak jsem uklouzla po rohožce, a dojela jsem až pod schody, kde se rohožka zastavila, ale moje tělo letělo dál. Takže jsem se prostě rozplácla na schodech. "Jenny, jsem v kuchyni." zakřičela mamka, a já jí hned odpověděla velice vtipně. "Dobře. Já ležím na schodech, a rohožka se mi směje" Mamka přišla ke mě, a začala se smát, jelikož když jsem chtěla vstát, šlápla jsem jednou nohou opět na kluzkou rohožku, a ta mi zase ujela. Tentokrát jsem se chytla zábradlí, takže na zem sjel jenom můj krásný zadek, ale hlava zůstala zcela nepoškozena... teda, v rámci možností. Mamka rohožku vrátila zpět ke dveřím, a šla vařit. Já se zvedla, a šla nahoru do pokoje dát si tam věci. 

Potom jsem šla za mamkou, a ta pořád vařila. "Chceš pomoc?" zeptala jsem se jí, a ona jen zakroutila hlavou že ne. Já jsem si sedla na židli, a chtěla jsem si s ní povídat. Když jsem byla menší, tak jsem jí vždycky říkala jak bylo ve škole atd., ale teď bych jí tím asi moc nepotěšila. I když známky mám dobré. Mohla bych se jí zeptat na ten koncert... pomyslela jsem si "Tak se na ten koncert zeptej." řekla mamka, která na mě upřeně koukala. "Jak to víš?" zeptala jsem se jí nechápavě. "Posílala jsi mi to." řekla a smála se. "Myslím jak víš to, že jsem se tě na to chtěla teď zeptat?" "Protože tě znám." "Aha... Vážně jsi mi tam koupila lístek?!" zeptala jsem se hned, jelikož jsem tomu nemohla vážně uvěřit. "Ano. A k tomu mám pro tebe ještě jedno překvapení... tedy vlastně dvě, jelikož budeš mít brzy narozeniny." Je normální že zapomínám na svoje narozeniny, když na narozeniny všech ostatních si vždy vzpomenu? "Děkujuuuuuu!" zařvala jsem, a skočila jsem na ní, abych jí mohla obejmout, jelikož mamka má 190 cm, a já jen 160... Ano, jsem trpaslík. 

"A jaký překvapení?" zeptala jsem se jí, když jsem se odtáhla. "Kdybych ti to řekla, už by to nebyly překvapení..." odpověděla, a usmála se. Já se na ní jen podívala, a udělala jsem psí očka. Mamka se mi zase začala smát. Naštvaně jsem si chtěla sednout na židli, ale když jsem to udělala, tak jsem toho pak moc litovala. Asi jsem si při tom narazila zadek... "Ale víš že nemám ráda překvapení..." řekla jsem po chvilce přemýšlení. "Řeknu ti ho v den koncertu, dobře?" řekla, a já zakývala hlavou na souhlas. "Hodná" řekla, a podrbala mě na hlavě. "Vrrr" Udělala jsem, a obě jsme se začaly smát. Ano, s mamkou si strašně rozumím, a nesuďte mě za to, je to normální... možná... Mamka položila na stůl obálku s lístkem na BVB. "Děkuju!" řekla jsem, a pak mi to došlo. On je tam jen jeden. Hned jsem změnila výraz ve tváři. "Copak?" "Nic, jen... Díky" řekla jsem, a usmála jsem se. "Lístek bude zatím u mě, dobře?" řekla, a já jen kývla hlavou. Já myslela že tam půjde někdo se mnou...

Druhý díl je tady! Snad se líbil! <3