Fallen Angel

~11~ Podvádí mě

Je to už týden co se Andy chová divně. Skoro není doma a já jsem mu někde u prdele. Dnes akorát zrovna není Andy doma. Bylo mi to jedno. Teď jsem hlavně chtěla jít ven a provětrat si hlavu. Zašla jsem do jednoho parku ,kde jsem si sedla na lavičku a začala nad vším přemýšlet. Trošku jsem brečela a v tu dobu se spustil i déšť. Vzala jsem si naštěstí dlouhý kabát s kapucí ,takže jsem si jí nasadila. Skoro bych řekla ,že v tom nejsem poznat. Jen jsem poslouchala jak déšť dopadá na můj kabát ,ale nepřestala jsem přemýšlet nad ním. Nad Andym. Proč by tě podváděl? Když ví co máš za sebou? Mluvil na mě můj vnitřní hlas. Takhle jsem tam seděla asi půl hodiny. Pak jsem si dala nohy k bradě a začala ještě trošku víc brečet. Najednou jsem slyšela hlas Andyho ,,Miluji tě. Julliet." Řekl ,,Já tebe taky. Andy." Řekla Julliet a začali se líbat. Tak počkat ?! Julliet ?! Dyť jí poslal do prdele se slovy ,že je děvka! To nemyslí vážně! Aspoň se ti mohl přiznat! Začal nadávat můj vnitřní hlas. Začala jsem ještě víc brečet a proběhla jsem kolem něj a běžela někam do lesa. Nevím kam. Ale teď mi to bylo jedno. Klidně budu tuhle noc trávit sama v noci někde v lese. Teď mi je můj život ukradený. Nemám co ztratit ,možná tak kluky ,ale Andy mezi ně nepatří. Běžela jsem dál. Hluboko do lesa ,ale slyšela jsem za sebou praskání větví a někdo řval ,,Fall stůj!" Bylo mi to jedno. Já nezastavila. Na 100% to byl Andy ,člověk pro kterého jsem nejspíš nic. Zaběhla jsem někam dolů k potoku kde byl ještě kousek hustého lesa a pak louka. Nejspíš to Andy vzdal a došlo mu ,že nemá šanci. Což nemá. Sedla jsem si na kraj lesa a poslouchala jsem cvrčky ,kobylky a další malá zvířátka. Tento úžasný relax mi přerušilo zvonění telefonu. Volá mi táta ,takže mu to zvednout musím ,,Ano?" Řeknu ubrečeným hlasem když to zvednu ,,Kde jsi?" Zeptal se táta ,,Někde v lese," řekla jsem ,,Co tam děláš?" ,,Myslela jsem ,že ti to Andy řekl. Já ti to říkat nebudu," řekla jsem trošku naštvaně ,,Ne neřekl ,ale asi už je doma. Tak ahoj," řekl ,,Ahoj," a típla jsem to. Ať se jdou všichni bodnout! Sáhnu si do kapsy a čistou náhodou tam najdu žiletku. Věc kterou ráda vidím teď v této chvíli. Vyndala jsem jí a odhrnula jsem si rukáv a začala jsem předjíždět přes kůži. Dělala jsem celkem hluboké rány ze kterých teklo hodně krve. Po chvilce jsem si to obvázala kusem šátku co jsem měla navázaný na ruce a žiletku schovala zpět do kapsy. Dala jsem si kolena k bradě a zase začala brečet. Zase na dně. Zase tam kde jsem byla. Slyšela jsem jak nahoře na tom kopečku co je za mnou někdo mluví. Znělo to jako hlasy  kluků. To snad nemyslí vážně! Otočila jsem se za sebe a tam stáli. Všichni včetně Andyho ,,Copak ani chvíli klidu nemůžu mít?!" Vyjela jsem na ně jako zuřivej pes. Dřív než stačili něco říct rozběhla jsem se na louku.

Ahooj! Snad se kapča líbila. Omlouvám se ,že je krátká. Budu ráda za každý komentář a vote 💜

Shadow 💜