ASURA

Asura - kapitola pátá - A je to venku

Kapitola pátá

A je to venku

Ráno si Sára odchytila Annu hned u snídaně. „Dobré ráno. Hezké tepláky."

„I tobě," pousmála se Anna. „Jsou podle poslední módy. I démoni můžou být jako ze žurnálu ne?" Její odpověď měla vyznít žertovně, ovšem nezněla. „Ve skříni nic jiného nemám. A moje vlastní šaty jsou... Jsou prostě fuč."

„Jo já vím, taky jsem tady začínala v teplákách," odtušila Sára chápavě. „Proto mě napadlo, že bychom si po snídani vyrazili na nákupy. Potřebuju nové džíny a ty by sis třeba taky něco ráda koupila."

„Ale co můj trénink?" zarazila se Anna.

„Makáš od rána do večera už déle než dva měsíce. Myslím, že si zasloužíš trochu orazit," odpověděla Sára.

„A Zoran? Nenechá mě odsud odejít," namítla Anna.

„Nechá, už jsem s ním o tom mluvila. Dal nám dvě hodiny a jsem za tebe zodpovědná. Víš, co to znamená?" sledovala Sára spokojeně, jak se dívce rozzářily oči.

„Že tě budu poslouchat," pochopila Anna její narážku.

„Jako hodinky," přitakala Sára vážně.

Anna najednou zvážněla a zatvářila se sklesle. „Ale já nemám žádné peníze. Nemám nic."

Sára sáhla do kapsy a vytáhla zlatou platební kartu. „My máme peněz dost. Jakmile se staneš členkou týmu, dostaneš taky takovou."

„Konečně něco pozitivního," Anně se ulevilo. Byla by víc než zklamaná, kdyby o tuhle šanci vypadnout na čerstvý vzduch přišla kvůli takové triviálnosti jako je vlastní insolvence.

Pustily se do jídla a Anna cítila, jak z ní nasbírané napětí začíná opadávat. Těšila se na ty dvě hodiny mimo dům jako ještě nikdy na nic.

„A odkud vlastně máte peníze? Nechodíte přece do práce. Nebo ano?" zeptala se zvědavě a napila se kávy.

„Ne, pokud tedy lov na Rakši a Vétaly nebereš jako džob. Pravdou je, že několik hodně bohatých nadnárodních organizací posílá měsíčně slušné obnosy na náš účet."

„A to jen tak? Z dobročinnosti?"

„Příslušní představitelé těch společností dostali vnuknutí, že to mají dělat," vysvětlila Sára otevřeně a bez skrupulí.

„Takže nejenom že lidem kradete těla, vy je okrádáte i jinak," ušklíbla se Anna.

Sáry se to nijak nedotklo. „Když to chceš brát takhle. Já to vidím tak, že když už jim chráníme životy často i za cenu vlastní záhuby, tak si za to zasloužíme pořádnou odměnu."

„Jak praktické," zamumlala Anna s hrnkem u úst.

„Nemusíš se mnou jít, jestli ti ty peníze přijdou špinavé," zamračila se Sára nad jejím nevděkem.

„To přijdou. Ale beru to jen jako další věc, na kterou si musím zvyknout. Takže půjdu a ráda," řekla Anna upřímně. Pro odlehčení situace ještě dodala: „A ty tepláky jsou fakt příšerné. Už je nemůžu ani vidět."

„Fajn. Tak už nech být to kafe a jdeme," vybídla ji Sára a zvedla se.

Před domem nastoupili do červeného kombíku Honda Civic. Anna se tvářila trochu zaraženě.

„Co se děje?" zeptala se Sára.

„Nic, jenom je to prostě divné. Démonka řídí Hondu."