ASURA

Asura - kapitola desátá - Jehla v kupě sena

Kapitola desátá

Jehla v kupce sena

Byl to přesně měsíc od odhalení Alexandrovy existence. Horečné pátrání po jeho skrýši zatím nepřineslo žádné výsledky. Asury sice zajali několik Vétal, dokonce mučením získali i několik stop k jeho úkrytům. Vždy je ale našli prázdné. Jako by byl Alexandr pokaždé krok před nimi.

Dnes vyrazili ven pátrat ve dvou skupinkách. Anna byla v týmu se Sárou, Markem a Zikmundem. Opírala se o starou oprýskanou zeď v boční ulici na okraji města a občas opatrně vyhlédla za roh. Skrývalo ji maskování, ale opatrnosti nebylo nikdy nazbyt.

„Tak co?" zeptala se jí Sára, stojící hned vedle, napjatě.

„Pořád nic. Ticho a mrtvo," odpověděla Anna a povzdechla si. „Pamatuju si, jak to tady před dvěma roky žilo. Měli tu dobré pivo."

Sára si dovolila rychlý pohled na vchod do budovy, nad kterým ještě visely trubky z kdysi neonového nápisu Bar na konci. „Vážně?"

„No fakt."

„A co se stalo, že je z toho taková ruina?"

„Bouchl tam jeden den plyn a majitel neměl na to, aby to opravil a znovu zprovoznil. A nikdo jiný se nenašel. Bylo to v době, kdy se začali všechny lepší podniky stahovat blíž k centru. Tak to zůstalo opuštěné."

„Možná opuštěné," opravila ji Sára a opřela se vedle ní.

„Uvidíme," zamumlala Anna zamyšleně.

„Co tě žere?" všimla si toho Sára.

„Pořád mi vrtá hlavou jedna věc ohledně Alexandra," přiznala Anna. „Zoran s Benediktem tvrdí, že jako Asura byl velmi mocný, a tudíž jako Rákša bude taky. Ale zároveň říkají, že neměl žádné speciální dovednosti. Přijde mi to jako protimluv."

„Nemusíš mít extra dovednosti, abys mohla být silným démonem. Podívej se na mě a Ondřeje," namítla Sára.

„To mi taky vrtá hlavou. Ty a Ondřej. Zoran si vás drží jako své pobočníky, a přitom taky nemáte žádnou extra dovednost."

„Tedy teď bych se klidně mohla urazit," vyhrkla Sára překvapeně.

„Nechtěla jsem se tě nijak dotknout," vyhrkla Anna rychle, ale neznělo to omluvně. „Netušila jsem, že s tebou musím zacházet v rukavičkách."

„Nebývala jsi tak přímá," upozornila ji Sára, ale nezněla dotčeně.

„Jednoho změní vědomí toho, že má spasit svět," podotkla Anna hořce. Pořád se s tím ještě nesrovnala a doufala, že Zoranova a Benediktova hypotéza je mylná.

„To asi jo."

„No a jak to tedy je?"

„Podle toho, jak Zoran Alexandra popisoval, jsem pochopila, že byl ve všem prostě nejlepší – nejrychlejší, nejsilnější. Jako by byl vždy jen Asurou, nikdy člověkem. Nepotřeboval žádné speciální dovednosti, prostě si vystačil bez nich," odpověděla Sára.

„A ty s Ondrou?"

„Zoran žádné pobočníky nepotřebuje," spustila Sára trochu neochotně. „Řekla bych, že si nás drží při sobě hlavně proto, že jsme v jeho skupině nejmladší Asury. A taky protože čeká, jestli se u nás projeví nějaké speciální dovednosti, aby je rozpoznal a naučil nás je ovládat hned, jak se ukážou. Nejsme asi tak důležití jako jiní..."