Asura - kapitola šestnáctá - Plavat se žraloky

2 0 0

Kapitola šestnáctá

Plavat se žraloky

Anna v noci nezamhouřila oka. Mysl jí zaměstnávaly myšlenky na novou cestu, která se před ní náhle vinula, na Zorana a jeho omluvu, na blížící se zkoušku. Když zaslechla zaklepání, přecházela už po pokoji nervózní jako lvice v kleci.

Po jejím vyzvání vešel Marek. „Ahoj."

„Ahoj," odpověděla a zvedla tázavě obočí.

„Jen jsem ti přišel říct, že ti budu držet palce. Teda všichni budeme, že jo. Zvládneš to," řekl tiše, jak se snažil ještě šetřit hlasivky.

„Díky, to je od tebe milé," usmála se na něj a ukázala na jeho krk. „Pořád nejsi fit."

„Pravda. Ale den ode dne se to zlepšuje. Nechci tím moc zatěžovat Benedikta, v posledních dnech toho měl docela dost. Jsem dobrý i bez svého hlasu," vysvětlil klidně.

„To jsi," souhlasila s ním a přála si mít jeho sebevědomí.

„Tak jim to nandej," ukázal jí prstem jedničku a chystal se odejít. Za dveřmi narazil na Sáru, která se zrovna chystala zaklepat.

„Koukám, že jsme měli stejný nápad, jen ty jsi byl rychlejší," zasmála se pobaveně a prosmýkla se kolem něj. Marek jim oběma mávl a vytratil se.

„Jsi nervózní?" zeptala se Sára a přejela ji zkoumavým pohledem.

„Co myslíš?"

„Nedivím se ti. Ale ty to dáš, Anno. Nakopeš těm modrákům prdel," ujistila ji démonka.

„Rozhodně se o to pokusím," přikývla Anna.

Sára nejistě přešlápla, jako by chtěla ještě něco říct, a zároveň se toho obávala.

„Tak ven s tím. Už tak jsem nervózní a tohle to jen zhoršuje," komentovala Anna podrážděně její chování.

„Promiň, ale jsem zvědavá, co ti Zoran včera říkal, když jste byli spolu sami," vysoukala ze sebe Sára.

Anna zasunula ruce do kapes svých džín. „Jen mě povzbudil, a vysvětlil mi, jak je ten koncil pro mě důležitý. Co díky němu můžu získat."

Sára chápavě přikývla. „Odejdeš?"

Anna se jí zahleděla hluboko do očí a hlavou jí proběhla vzpomínka na jejich první setkání v tovární hale. Na Sářina slova o další ženské Asuře.

„Možná."

Sára zklamaně sevřela rty, hlas měla ale ovládnutý, když řekla: „Přeji ti to. A chápu tě. Tak je hlavně rozeber na atomy."

Nečekala na odpověď a odešla. Anna stejně nevěděla, co na to říct. Zakroutila rameny, prohrábla si vlasy a energicky vyrazila do tělocvičny.

*****

V tělocvičně už čekali ostatní, chyběl jen Zoran. Někteří stáli strnule, jiní nejistě přešlapovali, Benedikt jí věnoval povzbudivý úsměv, který mu opětovala. Snažila se jejich směrem nedívat, protože to nepomáhalo.

Postavila se doprostřed tělocvičny, zavřela oči a snažila se soustředit jenom na svůj dech. Pečlivě zkontrolovala svou zeď a její pevnost jí dodala chybějící jistotu. Můžou ji zlámat všechny kosti, ale dovnitř se nedostanou.

Vzpomněla si na Zoranovu tíseň. Nejsem zlomená, připomněla si v duchu. Dokážu to.

Jejich přítomnost vycítila okamžitě, když vešli do místnosti. Pomalu se otočila, aby jim stanula tváří v tvář.

ASURAPřečti si tento příběh ZDARMA!