ASURA

Asura - kapitola osmnáctá - Jehla v kupce hnusu

Kapitola osmnáctá

Jehla v kupce hnusu

Anna zamířila ze sklepa rovnou do kuchyně. Měla hroznu žízeň, a ještě větší vztek. Potřebovala se trochu uklidnit a přemýšlet. Nakonec si připravila i obložený chleba, který právě oždibovala u stolu, když dovnitř vešel Zoran.

„Podle tvého výrazu soudím, že jste nic nezjistili," konstatoval pochmurně, když ji uviděl.

„Absolutně nic. Zkoušel to Ondřej, zkoušela jsem to já, ale kromě toho bince, co tam vždycky mají, ani stopa po Alexandrovi. A tím nemyslím, že nebyl v nich, ale nebyl ani v jejich vzpomínkách, nebo co to v těch hnijících lebkách mají," mračila se na krajíc, jako by za to mohl.

„Je to jako hledat jehlu v kupce sena," podotkl zamyšleně a opřel se o kuchyňskou linku.

„Spíš v kupce mrtvolného hnusu," poopravila ho a znechuceně odsunula talíř stranou.

„A ty Vétaly?" zeptal se.

„Nechala jsem je Čeňkovi. Chci vyrazit na lov a přivést jiné, tedy pokud nebudeš proti," odpověděla s otázkou v hlase.

„Dobrý nápad. Ale myslím, že bychom měli zkusit sebrat i vyšší šarži," navrhl.

„My?"

„Půjdu s tebou. Pokud nemáš nic proti," koutek úst se mu zvedl v drobném úsměvu.

„Ale co Sára? A Marek?"

„Sára to zvládne," vplula zmíněná démonka do kuchyně a zamířila k lednici. „Když jsem ve stresu, mám vždycky strašný hlad."

„Jak je na tom Zikmund?" zvedla se Anna a zamířila stejným směrem. Sára mezitím vytáhla rajčata a ledový salát. Anna rychle vstrčila talíř s nedojedeným chlebem dovnitř, aby si ho nechala na později, a pak se kousek odsunula, aby Sáře nepřekážela, když z lednice vytahovala další suroviny.

„Bude v pořádku. Teď hluboce spí, Benedikt říkal, že to může trvat i několik hodin. Ale už se mu vrací barva a zase ho cítím," ukázala si na hlavu, a i z jejich tváří se vytratila původní bledost. „Ale určitě se bude potřebovat nasytit, až se probudí, protože mu hojení bere spoustu energie, takže jestli chcete vyrazit na lov, je to jen dobře. Já to tady zatím pohlídám."

Zoran střelil tázavým pohledem k Anně a ta jen neznatelně pokrčila rameny.

„Já to viděla," zamračila se na ně Sára, protože jí to přes jejich snahu neuniklo. „Vím, že jsem prvně zpanikařila, což nebylo úplně profesionální, ale už jsem v klidu, jasné? Je tu i Ondřej a Čeněk, i Benedikt, když na to přijde. Tomu by mimochodem nějaká mňamka taky přišla vhod."

„Mňamka," odfrkala si Anna pobaveně nad její volbou slov. „Já jsem s tím v pohodě. A potřebujeme se konečně někam dostat, takže na lov musíme tak či tak. Co ty na to, Zorane?"

„Máš mou plnou důvěru, Sáro, a věř mi, že plně chápu tvou starost o Zikmunda," řekl Zoran vážně a promnul si ruce. „Dostáváš to tu na povel, než se s Annou vrátíme," usmál se na démonku, a pak kouknul na Annu. „Zkontroluji ještě Marka, a pak můžeme vyrazit."

„Můžu řídit?" vyhrkla natěšeně.

„Pokud nás oba nezabiješ," zasmál se.

„Neboj se, pojedu slušně," uklidňovala ho.

„Hlavně si vezměte kombíka. Budete potřebovat dost velký kufr," připomněla jim Sára a zakousla se blaženě do sendviče, který si mezitím připravila.