BTS One Shots

JiKook - mermaid 2/2

"Měl bych už jít domů Jiminie." smutně se mladší koukl na staršího. 

"To nevadí lásko. Ale...prosím...přijď zítra." chytl ho lehce za ruce a koukl do jeho očí. 

"Přijdu Jiminie. Slibuju." zašeptal a políbil ho jemně na ty plné růžové plátky růží. 

"Budu tě čekat." pohladil ho po vlasech. 

"Miluju tě." objal ho mladší kolem pasu. 

Oranžovlasý se usmál a zamával mu. JungKook gestlo opětoval a začal plavat domů. Už si myslel, že se ztratil, ale koruna mu ukázala cestu. Usmál se. Jimin zřejmě myslel na všechno

Doplaval domů a vylezl z vody. Schoval opatrně korunu, aby ji nikdo neviděl a šel pomalu domů. Žil pouze se svým otcem. Pak si ale vzpomněl...čeká ho zítra soutěž v surfování. A taky slíbil Jiminovi, že přijde. Ale stihne to. Určitě ano. Bude muset. 

Přišel unaveně domů. 

"Ahoj JungKooku. Kde jsi byl?" usmál se mile na svého syna otec. 

"Ahoj. Byl jsem si trochu zaplavat. Pročistit hlavu. A tak." pokrčil rameny. 

"Jen se mi moc neunav. Zítra máš velký den. Víš o tom, že?" usmál se na něj a pohladil chlapce po vlasech.

"Ano, vím." kývl JungKook. 

"Tak si jdi odpočinout, ať jsi zítra silný a vyhraješ." povzbudivě se na něj jeho otec usmál. 

Chlapec jen kývl a šel hned k sobě nahoru. Padl unaveně na postel a zadíval se na moře. Zítra by mělo být akorát klidné. Což je výhoda k menším pádům. Na zítřek čekal už snad celý život. už od mala snil, že se stane profesionálním surfařem, ale...od chvíle, co potkal Jimina....nebyl si tak jistý. Chtěl být zároveň i s ním. 

Ale obojí mít nemůže. 

Povzdychl si a zatřepal hlavou, aby vyhnal tyto myšlenky. Musel se soustředit. Na zítřek. A nerozptylovat se. Jak mu radil vždy jeho otec. Šel se osprchovat a šel rovnou spát. Byl unavený. S myšlenkami na Jimina usnul.

Mezitím oranžovlasý chlapec se plaval mořem a myslel na JungKooka. Věděl o tom zítřku. Možná by neuškodilo, aby se šel aspoň na chvilku podívat. Vždyť na tom předci není nic špatného. A zároveň se o něj i bál, aby se mu něco nestalo. Takže i z poloviny by tam byl jako záchrana. 

Byl plně rozhodnutý...aspoň na chvilku tam půjde.

JungKook se probudil brzo ráno. Nemohl usnout. Byl nervozní. Proto se rozhodl jít vstávat. Oblékl se a začal se připravovat. Vyšel na balkon a koukal se na moře. Včera vypadalo ještě klidně. Podivil se. Byly docela velké vlny. Ale v tomhle ještě závodit může. I když to asi nebude jen s malými pády. Povzdychl si a sešel dolů. Měl žaludek jako na vodě. Bál se. 

"Ahoj Kookie." usmál se za ním jeho otec. 

"Ahoj." zašeptal a popíjel z hrnečku svého čaje. 

"Tak jak se dnes těšíš? Nervozní?" zeptal se ho zvědavě. 

"Hrozně." posmutněl mladší. 

"To zvládneš. Tvoje matka by na tebe byla hrdá." dal mu lehkou pusu na čelo a dál si šel všímat svých věcí. 

"Budeš tam?" zeptal se ho tak naivně, jako by snad jednou přišel na závody svého syna. 

"Promiň Kookie, mám moc práce. Ale podívám se na to potom, ano?" uvázal si kravatu ke své bílé košili a vzal si na sebe černý dlouhý kabát.