Budu sem psát one shoty o BTS. A bude to jak kluk+kluk tak i kluk+holka. Ale upozorňuji, že yaoi mi jde lépe. A kdyby něco, tak píšu i na vaše přání ;)
Byl jsem ve studiu spolu s Yoongim. Pracujeme na nějaké nové písničce, co si vymyslel nás manažer. Nechtělo se mi. YoonGi byl zvláštní. Choval se jinak. A co se týče Rapu...no ještě horší než když se o to pokoušel V. Něco nebylo v pořádku. Pořád mu to nešlo. I když se snažil sebevíc. "Sugo, všechno v pohodě?" pozvedl jsem jedno obočí. "C-co? Jo, aha...n-no jo...v pohodě." kývl ne moc přesvědčivě.
Ne, nebyl jsem v pohodě. Copak si toho Joonie nikdy nevšiml? OPravdu je tak slepý? Nebo je blbý? A nebo si jen se mnou hraje? Tiše jsem si povzdychl. Nemohl jsem se soustředit. Když vidím jeho tvář...je nádherný. A kdykoliv se mě dotkne, rozbuší se mi srdce. I když mi třeba jen pohladí hřbet ruky, po celém těle mám husinu. Nevím co to má znamenat.
Co s tím klukem je? Skoro mě nevnímá, když mluvím. Asi toho bylo dnes opravdu moc. Od rána jsme trénovali a teď tohle k tomu. Asi to zabalíme... pomyslel jsem si. "YoonGi, dobrá práce. Pro dnešek končíme." pohladil jsem ho po rameni. Znovu se zachvěl. Proč se pod mými doteky vždy chvěje? Je mu to nepříjemné? Ach jo Sugare...ty mi teda dáváš. S tebou to člověk fakt nemá lehké. Nic neřekl a jenom odložil sluchátka. Vážně divný... Co s ním sakra je? Šli jsme domů a on byl snad kilometr předemnou. Proč? Provedl jsem mu snad něco? Pokud vím, tak ne. Asi jen má zase tu svojí hezkou náladu.
Namjoonie řekl, že jdeme domů. Těšil jsem se. Zaprvé jsem měl hlad a zadruhé už bych to dnes opravdu nedával. Šli jsme domů a já byl kus před ním. Nechtěl jsem být v jeho přítomnosti. Abych to přiznal...docela jsem se ho bál. Nikdy nevíte, co udělá. Sakra...co to tu plácám. Min YoonGi se nikdy nikoho nebojí. Jsem opravdu nějaký divný. Spánek. To mi pomůže přijít na jiné myšlenky. Teda doufám v to.
Došli jsme domů a Suga hned zamířil do svého pokoje. Ani se mu nedivím. Jen ať se hezky vyspí. Zaslouží si to. "Ahoj. Jak to šlo?" zeptal se zvědavě Jin. "Suga byl dnes mimo. Moc to nešlo. Hele, jdu spát, tak dobrou." řekl jsem unaveně a Jin jen kývl. Šel jsem nahoru, abych se mohl osprchovat. Najednou jsem uslyšel vzlyky ze Sugova pokoje.
Vykašlal jsem se na spaní. Šel jsem ještě zkoušet. Neměl bych, ale musel jsem. Bylo to pro mě opravdu důležité. Nemohl jsem to nechat být. Pro mě rap znamená vše. Bez něj bych nebyl nic. No to už teď pomalu jsem. Nešlo mi to ani když jsem byl sám. Na tohle jsem nervy už opravdu neměl. Hodil jsem papíry někam do kouta, schoulel se do klubíčka a začal jsem plakat. Ale tiše. O ničí pozornost teď nestojím.
Vešel jsem dovnitř a tam našel Sugu s koleny přitisklými u hrudi. "U satana! Sugí! Copak se stalo?" vyjekl jsem jak holka a hned jsem seděl u něj. "N-nic." vzlykl a otřel si slzičky. "Prosím...povídej." omotal jsen mu ruku kolem ramen a pohladil ho.
Dotkl se mě. Znovu. "Joonie...nedotýkej se mě. Prosím.." ruku jsen z mého ramene sundal. "Dobře. Chápu. Je ti to nepříjemné." řekl a odsedl si kousek ode mě. "Co?! Ne! Ne! To jsem neřekl. Jen...mám divný pocit, když see mě dotýkáš." znovu jsem tiše vzlykl. Co to se mnou sakra je?! Takhle jsem se nikdy nechoval.
Divný pocit, když se ho dotýkám? Cože? Nechápal jsem ho. Všiml jsem si, že se někdy chvěje, ale nikdy jsme se o tom nějak nebavili. "Jaký divný pocit?" zeptal jsem se zvědavě i nechápavě dohromady. "Joonie..." povzdychl si a já ho zezadu objal. Položil jsen dlaně na jeho ruce. Byl teď tak křehký.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Objal mě. Kim Namjoon mě právě objímal! Moje srdce bilo jako šílené. Měl jsem ho rád. Opravdu moc. Zbožňoval jsem, když se mě takhle dotýkal. Stačil jen kousek a mohl bych ho políbit. Jak asi chutnají jeho rty? Určitě jsou úžasné. Už na pohled je poznat, že jsou heboučké. "Joonie, já..." odkašlal jsem si
"Copak zlatíčko?" přitiskl jsem si ho víc k sobě a pohladil ho po vlasech. "Já...Mone...víš..." vzhlédl ke mě. Vypadal jako štěňátko. Tohle na něm miluju. "YoonGi..." chytil jsem mu bradu mezi dva prsty a lehce jsem mu zvedl hlavičku. "Povídej." pousmál jsem se. "R-rap Monie, já..." rozplakal se znovu a objal mě.
Tak moc jsem váhal. Mám mu to říct? Co když mě bude nenávidět? Nebo hůř...ignorovat? To bych nezvládl. Utopil bych se. "YoonGi...povídej." proplétal si se mnou různě prsty na ruce. Bylo to tak hezké. "Namjoonie, zjistil jsem, že..." vzlykl jsem. "...že tě pár dní...miluji." čekal jsem cokoliv. Čekal jsem, jak na mě bude řvát, že jsem jen podělanej buzík.
Jakmile to dořekl, podivil jsem se. Zrudl jsem a stydlivě se usmál. Jako porcelánovou panenku jsem ho objal. "YoonGi...jsem rád, že jsi mi to řekl." pošeptal jsem mu do ouška. Hbitě jsem ho svalil na zem a lehce na něj lehl. "Jsi tak krásný..." dal jsem mu malé pusinky na krček. "Joonie..." přivřel svá čokoládová očka. "Min YoonGi...jsi tak dokonalý." zašeptal jsem a pohladil ho po té jeho hebké tvářičce.
Joonie...co mi to zase děláš? Přivedeš mě k šílenství. On mi dával malinké pusinky na krk a potom se mi dlouze zahleděl do očí. Jeho ruka se z krku přesunula na tvář. Lehce mi palcem přejel po spodním rtu. Skousl si ten svůj a usmál se. Měl tak dokonalý úsměv. Jedním slovem to člověk prostě nemůže popsat.
Věnoval jsem mu dlouhou, ale jemnou pusu na čelo. Pak na špičku jeho roztomilého nosánku a nakonec na tváře. Znovu jsem si skousl spodní ret. To dokonalé stvoření, co leželo teď pode mnou bylo tak...kurevsky dokonalé. Jinak se to říct prostě ani nedá. Olízl jsem mu rty a poté se do nich vpil. Chutnaly lépe, než jsem si představoval. Dokonalejšího člověka jsem si nemohl přát.
Byl jsem překvapený. A konečně jo. Udělal to. Políbil mě. Pak si položil hlavu na mou hruď a hrál si s mými vlasy. "Jsi tak kurevsky dokonalý Min YoonGi..." zašeptal a já cítil, jak mé tváře úplně hoří. Přikryl jsem si je dlaněmi. "Neskrývej svou dokonalost." vzal mé ruce do svých a dlaně mí věnoval malinkou pusinku. Zrudl jsem ještě více. "Můžu být pyšný, že mám tak dokonalého přítele." políbil mě na rty a já se rozplakal. Ale štěstím. "Ne lásko..neplakej prosím..." slzy mi lehce setřel. "Ale já musím Joonie...mám totiž toho nejdokonalejšího přítele." zakňučel jsem a objal ho. S ním jsem byl šťastný a chci, aby to tak i zůstalo.
Annyeong!!! :)
Tento one shot je pro moje koťátko, které má dneska narozeniny SweetieAlien :* Takže ještě jednou...všechno nejlepší lásko :*
Tak mi právě chcíply ruce. Jeeeej!!!! :) Končím :D
