thirty nine

658 26 1
                                    

-

Holly

-

"Takže Zayn už má novou panenku?" zeptá se Evie, házíc své špinavé prádlo do pračky.

"No, nejsem si jistá. Tu noc mi řekl, že už si někoho našel, ale nevím, jestli už ji má," pokrčím rameny.

Evie zapne pračku a otočí se ke mě s další otázkou; "Víš, kdo to je?"

"Nemám ponětí. Ale možná už ji třeba náhodou známe."

"A tím myslíš koho?"

"No já nevím... možná Beth?" zamumlám.

Oči mé kamarádky se rozsvítí, svraští se její obočí a na tváři se jí objeví zmatený a šokovaný výraz... a pak si uvědomím, že já a Niall jsme jediní, kdo ví, že je Beth naživu v Místnosti Smrti. 

"Dělám si legraci!" začnu se falešně smát a Evie se spolu se mnou začne nekontrolovatelně chichotat.

Evie a já vyjdeme z prádelny a poté potkáme ostatní dívky v obývacím pokoji. 

S Evie se rozdělíme, přičemž ona si sedá na krémovou sedačku a já vedle Loly na černou koženou pohovku. 

"Už jste to slyšely, holky? Dneska večer jdeme všichni k Louisovi do Domečku, Zayn přivede svou novou panenku," oznámí nám Liz, která Dakotě splétá její zlaté vlasy do dvou dlouhých copů. 

"Vážně? Kdy?" optá se Macy, nalévajíc z konvice do hrníčku čaj. 

"Dnes v pět," odpoví jí Harry, který vejde do místnosti a posadí se vedle mě. 

"Kolik je hodin?" zeptá se Juliet.

Harry se podívá na staromódní hodiny v koutku místnosti a zamumlá; "3:50."

"Měly bychom se jít připravit," řekne Liz mě a ostatním panenkám. 

Harry sleduje, jak postupně opouštíme místnost, když v tom si mě k sobě zavolá.

"Ano?" zeptám se ho, když se k němu vrátím.

"Omlouvám se za to, co se stalo před pár dny... víš, myslím u Nialla, já-,"

"Není to tvoje chyba. A je to v pohodě, Mina za to dostatečně zaplatila."

"Jo, ale Juliet...," změní téma Harry.

"Odpustila jsem jí, jsme v pohodě."

"Dobře, nevím proč, Holly, ale zdá se mi, jako kdyby se s tebou stále něco dělo."

"Půjdu nahoru se připravit s ostatními děv-,"

Harry mě otráveně přeruší; "panenkami."

"Půjdu nahoru."

"Dobře, za chvíli se uvidíme, zlato."

Rozejdu se nahoru do ložnice, kde setkávám s ostatními dívkami. Jako vždy je všude po pokoji rozházeno oblečení a dívky se malují v různých koutech pokoje.

Vkročím do velikého šatníku. Stále si připadám kouzelně kdykoliv sem vstoupím. Stylové doplňky, drahé oblečení, drahocenné korunky do vlasů, úžasné boty a nesmím zapomenout na diamanty. Diamanty. Diamanty.

Vezmu si jednoduché bílé tričko a růžový přehoz. Na boky si natáhnu kratší černou sukni a celý svůj obleček doladím černými lodičkami. 

Rozhodnu se to dnes nepřehánět s makeupem... pouze si nakreslím tenké černé linky a na rty nanesu rudou rtěnku. 

Jakmile jsme všechny připravené, nasedneme i s Harrym do limuzíny, která nás odveze k Louisovi.

| Louisův Domeček |

"Ahoj Louisi. Kde je Zayn?" pozdravím Louise a zeptám se ho.

"Ahoj, drahoušku. Zayn je s Elsie."

"Jé! Kdo je Elsie?" šťouchnu jemně do Louise.

"Proč se nezeptáš Zayna?" usměje se na mě Louis a ukáže na Zayna. Jeho ruce jsem obmotány okolo šťastně vypadající dívky. Rozejdu se k němu. 

"Ahoj Zayne," pozdravím jej.

"Čau Holly. Tohle je Elsie," představí mi dívku vedle sebe a ušklíbne se.

Přesunu svou pozornost na Elsie. Má hezké blonďaté vlasy, které jí spadají na ramena, sněhově bílou pokožku a svítící modře křišťálové oči. Má na sobě krátké purpurové šaty s mírným výstřihem.

"Jsem Elsie, a ty jsi?" zeptá se mě Elsie klidným hlasem.

"Ahoj, já jsem Holly, jedna z Harryho panenek."

"Takže, jak jsi věděl, že Elsie bude tvou panenkou?" zeptám se Zayna.

"No, já jsem bývala jednou ze Zaynových panenek. Ale on... mě nechal odejít. Postaral se o mě a já na oplátku nesměla nikdy nikomu říct o Domečku. A... teď jsem zpět," vysvětlí Elsie tím svým hlasem, který naznačuje, že je naprosto klidná a nad věcí.

"Takže jsi vlastně ráda, že jsi zpět?"

"Vlastně ano... jsem. Vždycky jsem Zayna milovala a můj skutečný život nebyl moc dobrý poté, co jsem opustila Domeček."

"Dobře..."

Mezi námi nastane ticho a jen na sebe všichni hledíme.

"Uh, půjdu se setkat s ostatními...," řekne Elsie prázdně předtím, než odejde. Vypadá jako klidná a rozvážná dívka. 

"Je nádherná, Zayne," podotknu.

"Ano, to skutečně je."

"Proč jsi ji nechal odejít?"

"Já... chtěla odejít a byla tak odlišná od ostatních. Bylo to mé nejlepší, nejhorší a nejrizikovější rozhodnutí v mém životě. Zamiloval jsem se do ní... a stále ji miluji."

Se Zaynem se ještě chvíli povídáme, než musíme jít do jídelny se setkat s ostatními u večeře.

U jídelního stolu sedím vedle Macy a Elsie. Chci Elsie více poznat, zná ji lépe a takové ty další věci.

"Takže ty jsi byla nějaký čas venku z Domečku; co jsi dělala?" zeptám se Elsie.

"Miluji umění. Kreslívala jsem a malovala a no... znáš to. Pokusila jsem se i dostat na hodně žádanou uměleckou školu Sientistic. Je hrozně, hrozně těžké se na ní dostat."

"A ty ses nedostala?" povzdechnu si.

"Ne, vlastně se mi ještě neozvali."

"Aha, tak to v případě doufám, že tě vezmou," usměji se na ni.

"Já taky. Celý můj život sním o tom, že se stanu malířkou."

Celý zbytek večera se spolu se mnou a ostatními dívkami Elsie sbližuje. Je tak uvolněná a překrásná. Vypadá to, jako kdyby se nemělo nic stát a všechno mělo být v pořádku ale přeci jen, tohle je Domeček, nikdy si nemůže být nikdo jistý.


the dollhouse (H.S.) TRANSLATIONKde žijí příběhy. Začni objevovat