the dollhouse (H.S.) TRANSLATION

thirty two

-

Harry

-

"Sarah utekla."

Ihned jak tyto slova proletí vzduchem, tak ze mě sálá ještě větší vztek a otrávení, čímž překlopím bílý stolek, takže všude okolo stříká káva a samozřejmě nesmí zapomenout na bílou vázu, ve které byly fialové tulipány, která se rozletěla na několik kusů s hlasitým prásknutím. 

Místo toho, abych začal na svého přítele, který nedokáže splnit ani tak jednoduchý úkol, křičet kvůli jeho neschopnosti, jsem rychle opustil kavárnu. Jsem plný vzteku a jsem schopen zabít muže co jde proti mě na rušné ulici, i když za to nestojí. Musím odsud pryč.

Nasedám do svého auta aniž bych se staral o poutání a rozjíždím se. Jedu tak rychle, jak jen mohu, poslouchám ohlušující hudbu a dýcháme kouř vycházející z motoru. 

Tříštící se pocity vzteku a stresu mě pomalu opouští, jak spěchám. Vypnul jsem světla a začal projíždět mezi velkými nákladnými auty na přeplněné dálnici. Nechtěný chaos, který vytvářím, je doprovázen nekončícím troubením a sirénami, ale ani to mě nezastavuje v mé cestě. Stále se řítím v obrovském zrychlení. Musím se dostat do Domečku tak rychle, jak jen mohu.

Jsem asi minutu od Domečku, když v autě nepřirozeně zarachotí a mé vozidlo zastaví. Zakřičím a zakleji. S časem nazbyt vylézám z auta a začínám sprintovat k Domečku, přičemž auto nechávám na místě, kde není ani živáčka. Je skvělé mít Domeček na tak neobydleném a krásném místě, ale v tuto chvíli to nenávidím. 

Jakmile jsem u Domečku, strčím ruku do kapsy své černé bundy, kde netrpělivě hledám klíč. Když se mi klíč dostane do dlaně, rychle jej vložím do klíční dírky a otevřu s ním dveře, u kterých se ani nezajímám o to, že je nestihnu zavřít, i když bych asi měl. 

Popadnu hbitě svůj iPhone a vytočím číslo Zayna. Když vím, že někdo neudělal svou práci tak, jak měl, tak tu vždy byl Zayn, na kterého jsem se mohl s těmihle věcmi spolehnout. 

"Haló?" řekne Zayn do telefonu znuděně.

"Sarah utekla," vyhrknu do telefonu, přičemž po pokoji chodím v malých kruzích. 

"Harry, kl-,"

Přeruším ho: "Do prdele jdi a zabij jí kurva!" křičím rozzuřeně a rozhazuji okolo sebe prázdnou rukou.

"Harry, ty se nedíváš na Zprávy?" 

"Na... zprávy?" zeptám se nejistě.

"Jo, pamatuješ na Mackenzie? Tu holku, jak s ní dřív Louis chodil a jsou spolu pořád přátelé? No ona na tom-,"

Ignorujíc Zayna nechám spadnout svůj telefon na mramorovou podlahu, odkud stále slyším svého přítele, jak neustále opakuje 'haló', aby zjistil, zda jej poslouchám.

Vyběhnu nespočet schodů a poté se rychle rozbíhám do své ložnice.

Uchopím televizní ovladač a stisknu tlačítko, čímž se začne načítat obraz. Chvilku musím počkat, což mi s mou hrstkou trpělivosti dělá menší problém.

Ihned jak se televize zapne, tak hledám kanál, kde jsou Zprávy, abych zjistil, o čem to Zayn mluvil. 

'Zdravím, jsem Mackenzie Patterson, studentka, reportérka Kanálu 7 a také čas od času detektivní asistentka. Vítejte zpěv u podvečerních zpráv Kanálu 7.

Jsem zde, abych vám sdělila informace o smrti studentky umění, Sarah Newman.

Devatenáctiletá ztracená dívka, Sarah Newman, byla nalezena oběšena na jednom ze stromů na jihu Londýna. 

Před její smrtí byla devět měsíců nezvěstná a policie se jí snažila snad všude nalézt. Vyslechli mnoho podezřelých lidí, ale nikdy nenašli pravého viníka. Policie se stále zabývá jejím zmizením a nepřestane, dokud nenajde jejího únosce.

I přesto, že Sarah nebyla ve skutečnosti zavražděna a spáchala sebevraždu, vědci se domnívají, že byla pod nějakou formou nátlaku, a že raději si svůj život ukončila sama, než aby jej ukončil někdo jiný. 

Když byla Sarah nalezena, tak na její hrudi byl zabalený vzkaz: "POMOZTE DÍVKÁM!"

Jsem Mackenzie Patterson a to byly dnešní zprávy.'

Stojím uprostřed své ložnice v šoku. Zaprvé kvůli tomu, že se Sarah oběsila a zadruhé, že za sebou zanechala ten vzkaz. Panenky zde mají krásný život a pěkný Domeček, není to tak, jakože by tu trpěli. Jsem vděčný, že ty zprávy dělala právě Mackenzie, kterou už nějakou dobu znám a mohu ji věřit. I když se nesnášíme, tak vím, že dokáže udržet tajemství a mě i klukům se hodí ji znát.

-

Holly

-

Vypnu televizi, když skončí zprávy o smrti naší přítelkyně. Sarah se zavraždila... utekla a spáchala sebevraždu.

Žádná z nás nemluví. Všechny sedíme na svých postelích se spadlými bradami, přemýšlíme a v našich hlavách se zmítají katastrofální myšlenky.

"Co to kurva... Sarah?!" zakřičí Lola, čímž přeruší hrobové ticho, "Mohla někomu říct, že jsme tady! Mohla nás do prdele zachránit! Proč to kurva neudělala?!"

Lola má pravdu; Sarah to mohla někomu říct a mohla nás odsud dostat. Ale místo toho se rozhodla spáchat sebevraždu. Neobviňuji ji, její život, její hru, ale mola nám pomoci, měla k tomu tu největší příležitost, když se jí podařilo utéct. Všechny jsme už mohly být venku z Domečku, když se Sarah podařilo utéct. Ale já ani nevěděla, jestli bych chtěla odejít. Tohle je můj nový život, který jsem nejprve nenáviděla, ale pak jsem si na něj zvykla. Na všechny ty scény jako z hororového filmu, emoční zlobu a lásku spojenou s nenávistí a na ta nezvyklá přátelství... a líbilo se mi to. 

"Lolo, uklidni... možná to Sarah chtěla všechno jednoduše ukončit," podotkne Juliet, jejíž velké hnědé oči jsou plné slz. 

"Jo, Sarah byla citlivá... nemohla se vyrovnat s těmi strašnými vzpomínkami, chtěla zemřít," zamumlá Macy, co si hraje se svým přívěskem.

"Do hajzlu s ní! Už jsme mohly být dávno venku a je jenom její chyba, že jsme pořád tady," křičí Lola, které jsou z jejího vzteku vidět žilky na krku. 

"Lolo, uklidni se!" přikáže jí Dakota, která si natáčí své blonďaté vlasy na prst.

"Kurva, vy to snad nevidíte? Je mrtvá! My jsme taky na pokraji smrti. Do prdele, už teď si připadám chcíplá!" zakřičí znovu Lola.

"Lolo! Ona nám ale chtěla pomoct! Ty jsi snad neviděla ten vzkaz, co zanechala?!" okřikne Juliet Lolu.

"Juliet, ten vzkaz pro mě znamená naprostý hovno!" brání se Lola.

 Já a ostatní dívky se snažíme ignorovat hádku, která mezi Lolou a Juliet vypukla a snažíme se dělat, že s nimi nejsme v jedné místnosti, dokud se neozve Evie, čímž to vše učiní ještě horší. 

"Obě dvě už držte hubu! Hlavně ty Lolo!" zaječí Evie.

"Můžeš jít do prdele?"

"Sarah, naše kamarádka, zemřela. Projevme jí nějaký ten respekt, dobře?!" zakřičí nazpět Evie a utře si slzu, která jí stéká po její líci. 

Celá místnost najednou ztichne. Sarah je mrtvá... musíme se s tím naučit žít. Čemu dívky nerozumí, je to, že lidé přicházejí a odcházejí a nastal čas naše přítelkyně Sarah, odešla... o čemž rozhodla podle vlastního uvážení.