ASURA

Asura - kapitola třetí - Tanečním krokem

Kapitola třetí

Tanečním krokem

Nechtělo se jí vstát. Nejraději by zůstala v posteli pod přikrývkou navždy, jen aby si dál mohla namlouvat, že to všechno je jen zlý sen. Tak jak to dělala celou noc. Znovu si v hlavě přehrávala vše, co od setkání se Zoranem a ostatními slyšela, viděla a zažila. Hledala pro to nějaké rozumné, logické vysvětlení. Opakovaně se vracela k videu, které jí ukázali, a hledala náznaky, které by je usvědčily ze lži. Přála si, aby to video bylo podvrh. Přála si, aby se jejich řeči ukázaly jenom jako snůška hloupých absurdních lží.

To ty jsi podvodnice a lžeš si do kapsy, musela si nakonec k ránu vynadat. I kdyby nic jiného, tak Zoranova schopnost telepatie byla dostatečně silným důkazem. Věděla, že jí říká pravdu, jenom tomu prostě nechtěla uvěřit. Protože by to znamenalo, že je z ní démon. Byl by to konec všeho, co znala.

A začátek něčeho nového.

Když už ne kvůli sobě, tak kvůli nim to musím udělat, pomyslela na své rodiče a odhodlaně posunula přikrývku stranou.

*****

Jakmile za sebou zavřela dveře svého pokoje, zůstala na chvilku bezradně stát na chodbě. Věděla, že když se dá doprava, zahne za roh a sejde po schodech, dostane se ke společenské místnosti. Napřed to chtěla udělat, ale pak jí hlasitě zakručelo v břiše. Uvědomila si, že už minimálně dva dny nejedla.

„Kuchyně je v přízemí," uslyšela ve své mysli Ondřeje.

„Vypadni mi z hlavy!"

„Zvláštní způsob, jak říct díky." Téměř cítila jeho úsměšek. Naštvaně sevřela rty a pospíšila si za ním dolů.

Dveře do kuchyně našla na levé straně vstupní haly přesně proti těm do společenské místnosti. Jakmile vstoupila, zarazila se a překvapeně se rozhlížela. Kuchyně v bílé barvě zářila čistotou a byla moderně vybavena vším, co by člověk mohl potřebovat. Od přilehlé jídelny ji odděloval jenom podlouhlý barový pult s několika vysokými stoličkami. V jídelně kolem oválného stolu z tmavého dřeva stálo deset židlí.

Na jedné z barových stoliček seděla Sára, jedla banán a zaujatě hleděla do novin, rozložených na pultu.

„Ahoj," pozdravila Annu, jakmile vešla. Aniž by čekala na odpověď, znovu se zahleděla do novin.

„Ahoj," odpověděla dívka automaticky a nevraživě si změřila Ondřeje, který se k ní právě otočil od kuchyňské linky, kde zrovna něco krájel. Na tváři se mu usadil potměšilý úsměv a už se chystal pronést nějakou jízlivou poznámku, jenže Anna ho předběhla.

„Dobré ráno, Zlatovlásko," rýpla si do něj pomstychtivě.

Úsměv mu z tváře okamžitě zmizel, nahradil ho odtažitý, chladný výraz. „Uvidíme, kdo se bude komu posmívat na konci dnešního dne," zavrčel. Pak si vzal připravený sendvič a vydal se z místnosti pryč. U dveří se ještě ohlédl a požádal Sáru: „Ukaž prosím naší nové člence, kde je cvičební místnost. Za 15 minut jí začíná první lekce."

Sára přikývla, a pak na Annu upřela tázavý pohled.

„Vlezl mi do hlavy. Bez dovolení," vysvětlila jí a pod tíhou pohledu rudovlasé démonky zněl její hlas omluvně.

„Chápu, že to jednoho naštve. Ondřej už je takový. Drzý a pichlavý, rád si ze všech utahuje a dokáže být velmi neomalený, " připustila Sára. „Ale i přesto nikdy – nikdy – si nedobírej vlasy Asury." Její varování mělo výhružné ostří.