On Our Own

59.

Jak se všichni máte v tom krásném českém počasí? (docela už se těším zase na to anglické :D)

Doufám, že jste po tom větrném víkendu všichni pořádku, hlavně vy v Čechách, a že se i přes všechno máte fanfárově ♡

ENJOOOOOOOOOY

"Sakra," utrousil Harry a rozběhl se za modrookým chlapcem, který se mezitím zavřel v pokoji.

"Lou, broučku, otevři prosím," klepal Kudrlinka na dveře, ale zevnitř se ozýval jen pláč.

"To je ti pět, že pořád jen brečíš?! Ani Daisy s Phoebe, ani Ernie s Dorinkou nebrečí tak moc jako ty!!" frustrovaně bouchl do dveří.

"Harry!" zastavila ho Rose. "Co to říkáš?" zděsila se. Nikdy ho neviděla takhle...naštvaného?

"Já už nevím, co mám dělat, Rose. Ať dělám, co dělám, pořád jen brečí."

"Má toho dost, Harry."

"Já toho mám taky dost." Jak to dořekl, otočil se a mířil ke dveřím.

"H-Harry!...Kam jdeš?" zavolala za ním. Copak odchází...na dobro?

"Musím na to jít nějak jinak Rosie. Něco vymyslím," usmál se slabě a zmizel do noci.

***

"...a tak princové žili šťastně a spokojeně až napořád." Louis zaklapl knížku a usmál se na Phoebe a Daisy, které už si mnuly ospalá očka. Měl volné pondělí a tak si celý den užíval svých nejmenších sourozenců. Ernie a Dorinka už spokojeně oddychovali v postýlce, ale princezničky s ním seděli na gauči a dožadovali se jedné pohádky za druhou.

"Lou?" špitla Phoebe.

"Nene, další pohádka už nebude. Za chvilku už půjdete spinkat. Je osm hodin a zítra jdete do školky."

"Budeš nám večel číst pohádky už taky napožád?" zamrkala Daisy svýma dlouhýma řasama. Z odpovědi ho zachránil zvonek. Ale tiše zaklel, protože malá dvojčátka už spala a on nechtěl, aby se probudila. Nevěděl, kdo to mohl být. Nikoho nečekal. Že by někdo pro Rose? Nebo pro Lottie?

"Utíkejte do pokojíčku. Rose vás přikryje a já vám potom přijdu dát pusinku, jo?" pomohl holčičkám nahoru, protože schody vyjít ještě nezvládali. Člověk před dveřmi byl ale netrpělivý a zazvonil znova.

"Co blázníte, je večer!" křikl šeptem směrem ke dveřím, ale návštěvník ho přes tlusté stěny nemohl slyšet.

"Probudíte m-" začal při otevírání dveří, ale jakmile viděl, kdo to je, slova se mu zasekla v krku.

"Harry?! Vždyť ty víš, že maličcí spí! Proč zvoníš?!"

"Já už nevím, co mám dělat, Lou! Týden jsem tě neviděl, už šílím! Celé dny jen stojím u rozpálených pecí a myslím jen na tebe."

"H-Harry? C-co to říkáš?"

"Broučku. Ty poslední týdny, když jsem tě viděl tak zničeného a unaveného mě ničili zevnitř. Chci tě vidět jen a jen šťastného, nic jiného si ani nezasloužíš. A přemýšlel jsem. Přemýšlel jsem dlouho a intenzivně jak ti pomoct..." V průběhu svého proslovu si Kudrlinka klekl na jedno koleno a začal šmátrat v zadní kapse, jakoby něco hledal.

"Harry..." Modroočkovi vytryskly slzy, když zelenooký chlapec vytáhl malou modrou krabičku.