55.

485 63 1
                                    

Nějak se snažím proplouvat novou školou...zatím se většinu času topím...občas se vynořím abych napsala další OOO :D

Jako právě dnes!

ENJOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOY



Louis seděl o půlnoci u stolu v kuchyni a probíral se horou papírů. Popíjel ze svého šálku kávy a nemohl se nabažit toho pocitu, jak teplý nápoj ohřívá celé jeho dělo zevnitř a obaluje jeho duši do cukrové vaty.

"Lou?" vynořila se najednou zpoza rohu Rose.

"Proč ještě nespíš?" zeptal se Louis, aniž by vzhlédl od stolu.

"Ehm...potřebovala bych nějaké peníze do školy," dívka se dívala do země a nervózně si hrála s lemem svého trička. Nerada si říkala o peníze, ale školní potřeby se bohužel sami nezaplatí.

"Peníze, peníze...všichni chtějí jen peníze...ale kde je mám sakra brát?!"

"Poprosím Harryho," přišla dívka s nápadem, ale jejímu bratrovi se úplně nezamlouval.

"Ne," řekl chladně, "zítra jdu do práce. Cestou nějaké peníze vyberu."

"Ty jdeš do práce? To je...novinka."

"Nemám na výběr, jestli chceme přežít."

"V které škole budeš učit?" Rose ignorovala jeho komentář. Depresivní Louis není žádná sranda.

"Co?"

"Vystudoval jsi na učitele, tak se ptám, ve které škole budeš pracovat."

"Školní rok už začal, nemají žádné volné místa," zalhal. Popravdě se nikde neptal. Nesedělo by mu to časově, nemá peníze na hlídání nejmenších dvojčátek dopoledne.

"Tak co budeš dělat?"

"Přijali mě do té nóbl restaurace, kde máma pracovala než...odešla na mateřskou. Začínám zítra ve čtyři. Myslíš, že bys mohl-"

"Všechny pohlídat? Ráda Lou, opravdu," usmála se upřímně a políbila svého bratra na čelo, tak jako to dělávala jejich maminka, když byli malí. Louis zatlačil slzy a zašeptal:

"Chtěl bych být zase malý kluk, Rosie."

On Our OwnHikayelerin yaşadığı yer. Şimdi keşfedin