On Our Own

33.

#LateUpdateAgain 

Snad vám 33. OOO zpříjemní začátek nového pracovního týdne!

"...a žili šťastně až do smrti," zaklapl knížku a když viděl, že Daisy i Phoebe už spokojeně oddechují, tiše se odplížil z jejich pokoje. Cestou do obýváku ještě zkontroloval, jestli mladší dvojčátka taky spí a poté už znaven dopadl na pohovku. Zapnul televizi, ale vůbec ji nevnímal. Přemýšlel. O chudince Fizzy, jestli už se vzbudila. O Rose a tom jejím záhadném příteli. O Lottie, která je snad v pořádku. O holčičkách, které se jednou začnou ptát a Louis nebude znát odpovědi. O malinkých dvojčátkách, která si nepamatují své rodiče. Ale taky o Harrym, který mu poprvé za tu dobu co se sblížili, nepřijal hovor a neodpověděl na zprávy.

Jeho mysl pracovala na plné obrátky a tak si ani nevšiml, že se vedle něj někdo posadil.

"Co se děje, Lou?" pohladila ho po rameni Rose. Poznala, že ho něco trápí. Louis jí chtěl říct o Fizzy, opravdu chtěl, už to měl na špičce jazyka, ale-

"Řekni mi něco o tom tvém příteli."

"Lou.."

"Prosím Rosie," podíval se na ni se slzami v očích. Věděla, že se děje něco mnohem závažnějšího, ale zná ho celý svůj život a ví, že se o tom nechce momentálně bavit a snaží se odvést téma jinam.

"Je...krásný," zčervenala okamžitě, "a milý a umí mě rozesmát."

"Kouří?"

"Ne."

"Bere drogy?"

"Lou! Znáš mě, copak bych si s někým takovým něco začala?"

"Takže to není ani žádný výtržník, co rozbíjí výlohy?" 

"Louuuuuuu."

"Dobře, promiň. Já jen...vždycky budeš moje malinká sestřička, víš?" ukápla mu slza. Nevěděl, co se to s ním děje. Nikdy nebyl tak...přecitlivělý. Rose ho objala a on měl co dělat, aby se nerozbrečel úplně.

Ráno bylo až moc radostné - řekl by Louis. Holčičky běhaly kolem stolu, zatímco se je Rose snažila uklidnit a miminka seděla v židličkách a s úsměvem od ucha k uchu se doslova cpala snídaní. Obličeje špinavé, ale na radosti jim to neubralo. Zatímco Louis držel v ruce telefon a čekal na telefonát. V tu chvíli mu bylo dokonce i jedno, pokud by volal doktor z nemocnice nebo Harry. Oba potřeboval slyšet.

"Kde jste vlastně včera byli?" zeptala se Rose, ale jelikož ji poslouchala jen starší dvojčátka, odpověděla Phoebe.

"Byli jsme se podívat ve velké budově, kde spinká Fizzy," usmála se holčička, jako by své sestře sdělila, že navštívili ZOO.

"Kde spí Fizzy?!" zvýšila Rose hlas a čekala, až Louis odpoví, ale místo toho odpověděla Daisy.

"No v té velké budově. Byl tam smlad. Ale jedna hodná paní nám koupila bábovku!" rozzářila se jí očka, ale byla jediná. Oči Rose by momentálně mohli spalovat lesy a Louiho oči zavlažovat pole.

"Během dneška by ji měli převést do místní nemocnice. Tam se až dozvíme, co se děje. Nemohli mi nic říct, první museli prý udělat nějaké testy nebo co," utíral si tváře, aby si těch vodopádů nevšimli malincí a nezačali brečet taky. To by ještě chybělo.

Rose stála jako opařená. Když chtěl Louis něco říct, utekla z místnosti a bylo slyšet jen prásknutí dveří od jejího pokoje. Modroočko si frustrovaně promnul obličej. Proč se muselo všechno tak pokazit?!

V tom mu došla sms.

Máme v pekárně čerstvé koláčky, zrovna jsem je vytáhl z trouby. Tak kdybys chtěl...

Harry xx

Dobře. Tak možná ne úplně všechno.