He loves me!♥

30- A-Alexi?/2.série/

Věnování= @Tommo_Tommo za krásný komentář!<3 + @zee_zee13 <3

Nic si už nepřipomínej, Lily. Znělo mi v hlavě. 

Začala jsem rychle mrkat abych zahnala slzy. 

"Dobrou Ni." řekla jsem a otočila se na něj. Ležel se mnou v posteli. 

"Co to tady je?" nahmatal něco pod polštářem. 

Byl to ten papírek. 

"Nialle..Neotvírej to.." řekla jsem zoufale. Nechtěla jsem aby to četl. Akorát by se naštval, a to jsem nechtěla. 

"Proč?" řekl a rozložil to. 

Chvilku byl ticho a četl si to. 

"Já toho zmetka zabiju.." 

"Nialle,.. on.. on se chtěl jen přestat hádat, chápeš?" začala jsem, ale věděla jsem, že to nemá cenu.

"Nechtěl. Lily bojím se o tebe.." řekl a zabořil hlavu do polštáře.

"Neboj.." pohladila jsem ho a zalehla.

"Dobrou noc." řekl po chvíli a dal mi pusu do vlasů.

"Dobrou." povzdychla jsem si a za chvilku usnula.

"Píp-píp." zavibrovala mi esemeska. 

Vytáhla jsem potichu mobil z podpolštáře a podívala se na hodiny. Bylo půl osmé ráno. 

"Ahoj Lily.., nemohli bysme se dnes sejít a já bych ti všechno vysvětlil? Prosím.." esemeska od Harryho. Od koho jinýho bych taky mohla čekat?

Nevím,.. Půlka mého já byla pro, abych zjistila, co mi Harry chce vysvětlit. Ale druhá polovina mého já byla absolutně proti. Už mi Harry ublížil dost, a já nechci riskovat, že by jsem se před ním znovu rozbrečela. 

Ale.. 

"Harry nevím jestli se chci s tebou znovu setkat po tom co jsi mi udělal. Možná kdybys mě něčím přesvědčil tak bych si to vyslechla. Ale máš minimální šanci." 

"Pozvu tě jako bratr sestru na zmrzlinu, ano?"

"Jako bratr sestru? No dobrá. Ve dvě na náměstí." 

Povzdychla jsem si. Chtěla jsem si s ním hodně moc promluvit, ale nevěděla jsem, jestli jsem na to psychycky připravená.

Nakonec jsem vstala a došla do koupelny vykonat ranní hygienu.

Namalovala jsem se a pak přešla ke skříni. Otočila jsem se na Nialla. Byl tak sladký když spal..

Vytáhla jsem černé uplé třičtvrťáky a k tomu bílé tričko Adidas protože jsem se právě teď rozhodla, že půjdu běhat.

Obula jsem si tenisky na běhání, vzala si iPoda, sluchátka a mobil a sešla dolů.

Byla tam jen Soph.

"Dobré ráno. Jdu běhat tak to kdyžtak prosím vyřídíš Niallovi?" zeptala jsem se.

"Ano, jasně. A ty Lily.." řekla s obavami.

"Ano?"

"Neměla bys to s Harrym vzdávat. Já vím že ho miluješ, je to na tobě poznat. Ale nesmíš se vzdávat, musíš bojovat.." objala mě a podívala se mi hluboko do očí.

"Ale.." sklopila jsem si hlavu.

"Je to na tobě, jen vidím, jak moc se trápíš."

"Trápím, ale nechci znovu zažít to opuštění, ten pocit když mi řekl.." umlčela jsem se a slza mi stekla po tváři. "Ten pocit když mi řekl, že už mě nemiluje.." setřela jsem si tvář.

"Je to na tobě." s těmito slovama odešla a já zůstala stát sama ve stupní hale.

Vyšla jsem před barák a podívala se do šedivého nebe.

"Je to na tobě? A jak se mám asi rozhodnout?!" zakřičela jsem, ikdyž jsem věděla že to nemá cenu.

Nasadila jsem si sluchátka a rozhodla se běžet k útesu, kde sjel.. Alex.

Běžela jsem a běžela. Přitom poslouchala písničky a vzpomínala, jak mi bylo když jsem u sebe měl Harryho, jak mi bylo když za námi jezdil Alex.

Všechno se mi hroutí. Všechno..

Doběhla jsem k útesu a zastavila. Nejdřív jsem popadla dech a potom jsem se podívala na oceán.

Sedla jsem si na kamen co tam byl a pozorovala. Pozorovala tak krásný oceán, který se pak otočí druhou stranou k nám a má tu špatnou vlastnost. Zabíjet.

"Chybíš mi, Alexi. Teď bych tě nejvíc potřebovala.." utřela jsem si slzy a stoupla si na okraj útesu.

Podívala jsem se na nebe a pak na oceán.

Pak jsem se podívala do lesa a uviděla krásnou vyrůstající rostlinku.

Došla jsem k ní, pomalu jí vyndala i s kořeny a pak jí přenesla ke kraji útesu.

Zasadila jsem jí tam a pod to napsala 'R.I.P ALEX' do písku.

Alex nebude mít pohřeb, protože se jeho tělo nenašlo.

Podívala jsem se znovu do hlubin oceánu. Zdálo se mi, že tam vidím všechny své hezké vzpomínky. Na mé dětství u nás doma, pak s Darcy, a s Niallem a pak i s Harrym a se všemi ostatními.

Najednou zahřmělo. Spustil se lehký déšť a já si povzdychla.

Sedla jsem si znovu na kamen a poslouchala písničky.

Ani nevím jak se to stalo, ale brečela jsem. Brečela jsem hodně. Tohle místo mi tady nechá vzpomínky. Hezké vzpomínky, ale zároveň smutné. Hodně smutné.

Už to nebyl jen lehký déšť, ale slejvák.

Byla jsem úplně promočená a bylo mi to jedno. Ani jsem neměla pojem o čase.

"Chodíváš sem často?" zeptal se mě nějaký hlas. Měla jsem pocit, že ten hlas znám.

"Někdy.. Když je mi smutno a nemám kam jinam utéct.." řekla jsem a utřela si slzy.

"Lily.." řekl hlas a položil mi ruku na rameno.

"A-Alexi?"

xxxxxxxxxxxxxxxx

Takže?:O

Omlouvám se, že jsem nepřidala včera, ale neměla jsem čas a tenhle díl neměl "grády":DD dneska jsem ho ještě poupravovala:'))

Tak co, líbil se vám?:3

Děkuju za strašně krásné komentáře!<3 Love ya all!

Pro další prosím 5-7 vote and 3-5 comments.

Thank you all!:33333

Nejhezčí komentář=věnování:)

-N