He loves me!♥

35- Na pořád.. /2.série/

Věnování= @Darinka1245

Tohle je za hodně moc vote, co dala za jediný odpoledne!:D

Lehla jsem si na lavičku a vypadala jako bezdomovec. Ještě před měsícem by mi to strašně vadilo a radši bych šla domů do teploučka, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno. 

"Lily.." přiběhl udýchaný Niall a brečel.

"Copak se stalo Nialle?" zeptala jsem se rychle a posadila ho na lavičku. 

Neodpovídal a brečel. 

"Nialle.. Co se stalo?" znovu jsem s ho zeptala. 

"Tvá.." nedořekl a znovu se rozbrečel. 

"Nialle, tak řekneš mi to?!" zvýšila jsem hlas a chtělo se mi z něj taky brečet. 

"Tvá máma.." 

"Co je s ní? Nialle notak řekni mi to!" řvala jsem a brečela zároveň. "Tak co se s ní stalo?!" křičela jsem. 

"Je mrtvá.." 

Tahle věta mě srazila na kolena. Začal jsem brečet. Znovu.. 

"Proč mi tohle děláš? Co jsem komu udělala? Debilní svět! Nenávidím ho! nenávidím všechny! Nenávidím sebe! Pane Bože! Proč? To jsi mi vážně musel vzít mámu? To už nevíš co jinýho by jsi dělal?! Mami vrať se.." křičela jsem do nebe, ale nepomáhalo to. 

Já ležela na zemi a brečela. Niall seděl na lavičce, koukal na mě a po tváři mu také stékaly slzy. 

"Nenávidím svůj život! Nenávidím!" křičela jsem pořád, ikdyž už jsem ani neměla hlasivky. 

Zvedla jsem se ze studené země, a šla i s dekou k útesu, kde sjel Alex. 

Niall šel za mnou, ale já ho nevnímala. Nevnímala jsem nic. Už jsem nic ani nikoho nechtěla poslouchat. Nechtěla jsem dál žít. Všechno se mi hroutí. To mě tolik Bůh nenávidí?!

Šla jsem dál a dál, až jsem dorazila k útesu. Celou cestu jsem brečela v zpomínala na naše zážitky s mámou. Jak se mnou ležela poslední den v posteli co jsme měli odletět na Hawaii a říkala mi sladká slovíčka.

Když jsem byla malá, jak mi říkala, že navždy budu její malou holčičkou ikdyž budu stará a vrásčitá.

Jak mi říkala, že když někdy umře, pořád mě bude sledovat z nebíčka. Bude koukat, jak jsem šikovná a jak dělám zázraky.

Že já nejsem obyčejná holčička jako ostatní, že jsem výjímečná.

A že když umře, nemám truchlit, že navždy bude se mnou. Mám na ní vzpomínat v dobrém.

"Mami ne!" zakřičela jsem a složila se znovu na zem.

Uslyšela jsem auto. Přijelo sem k útesu a pak někdo zabouchl dveře.

"Lily.." řekl ten někdo a přistoupil ke mě blíž. Nahnul se nadě mě a vzal mě za ruce.

Ten někdo byl Harry.

"Harry.." vzlykala jsem. "Jak mohla odejít? To vážně nikdo nevidí jak trpím? Teď mi ještě musí vzít mámu? Já takhle nechci žít.." vzlykala jsem a čím dál víc jsem brečela.

"Zemřela při autonehodě. Naboural do ní nějakej chlápek a ona na místě byla mrtvá.." řekl a po tváři mu stekly slzy na můj obličej.

Zavřela jsem oči a viděla jsem jí před sebou.