He loves me!♥

32- Jsi silná, Lily.. /2.série/

Věnování= @bab_roskoo:)

"Dobře, ale..Jak dlouho mě nemiluješ, Harry? Jak dlouho ses mi to snažil říct? A proč jsi mě tak dlouho tahal za nos a pak mě takhle sprostě využil?!" skoro jsem křičela. Ostatní se na mě dívali.

Harry se nadechl, ale pak zavřel pusu.

"Čekám, Harry.." řekla jsem otráveně.

Chtělo se mi brečet. Ještě jedno nějaké slovo o něm a o ní a přísahám, že se tady rozbrečím.

"Dva měsíce." povzdychl si.

Zakryla jsem si rukou pusu.

"Promiň." stihla jsem říct a odběhla co nejrychleji na záchod.

Zamkla jsem se, a konečně vypustila slzy, které se tak dlouho držely v mých očích.

Ptám se sama sebe, proč jsem řekla to blbe promiň, když jsem odbíhala.

Asi proto, že jsem si slíbila, že nebudu brečet.

Nenávidím ho! Nenávidím Daisy! Nenávidím, nenávidím, nenávidím!

Jak mi tohle mohl udělat můj vlastní bratr? To se mu tak hnusím?! Já už vážně nevím.. Nevím co mám od tohohle světa ještě čekat. Opravdu nevím.

Stále mi tekly slzy po tváři, a já nevěděla jak je zastavit.

Po několika dalších minutách jsem se konečně uklidnila a znovu se namalovala. Umyla jsem si ruce a podívala se na sebe do zrcadla.

"Jsi silná, Lily. Všechno to zvládneš, jen tomu dej čas.." říkal mi hlas v hlavě a já se nadechla.

Ani jsem nevěděla, jestli tam Harry čeká, ale každopádně jsem si to chtěla celé vyslechnout.

Vzala jsem za kliku a vyšla ze dveří. Byl tam. Stále tam seděl a čekal. Na mě.

H A R R Y

Když odešla, chtěl jsem jít za ní a všechno jí vysvětlit, obejmout a říct jí, že bude všechno v pohodě, ale udělat jsem to nemohl už jen kvůli Daisy.

Byla tam asi dvacet minut. Pak jsem konečně uviděl její rázný krok a pak zarudlé oči.

Brečela, to bylo jasné.

Teď jsem jen čekal, jestli se rozhodne jít ven a už v životě se mnou nepromluvit, nebo jestli si sedne zpět ke mě a nechá mě to doříct.

Naštěstí si vybrala druhou možnost.

"Dobře.., co plánuješ teď?" zeptala se a podložila si rukou hlavu.

"Teď už budu normálně žít." řekl jsem a vzápětí svých slov litoval.

"Do teď jsi normálně nežil?" zeptala se a usrkla naprosto klidně svého frappucina.

Teď jsem to musel zvážit. Cokoliv bych řekl by se obrátilo později proti mě.

"Ano, ale neměl jsem normální holku." řekl jsem a byl jsem se svou odpovědí spokojený. Lily ale ne.

"Já snad nejsem normální?" pokračovala a vzala si kousek medovníku.

"Lily jseš moje sestra, už to pochop!" řekl jsem už trochu naštvaně.

"Jen se ptám." řekla klidně.

"Dobře." odpověděl jsem a pak jsme mlčky snědli každý svůj moučník.

"Jen jsem ti chtěla říct.." polkla poslední sousto a zapila kávou. "Že chodím s Niallem." prohodila.