Část 30. Odpočinková chvíle

268 23 0
                                    

„Luno, vzbuď se,“ někdo s ní zatřásl. Luna jen zamručela a otočila se na druhý bok. „No taaak!“ zase s ní někdo zatřásl. „Já ještě nechci jít na trénink..“ ohnala se Luna rukou.
„Jestli nevstaneš, tak tě zlechtám!“ Luna si jen hlavu přikryla peřinou. Někdo z ní strhl peřinu a začal ji lechtat.
„Ne ne.. nech toho!“ smála se Luna.
„A bude vstávat?“ zeptal se ji ženský hlas. „J-jo budu!“ smála se dál. Evergreen ji přestala lechtat a sedla si na kraj postele. Luna se posadila a utřela si slzy od smíchu. Ještě chvíli popadala dech.
„Hej to bylo podlý!“ hodila po Evergreen poltář.
„No jo, no jo,“ uhnula mu hnědovláska se smíchem.
Ještě chvíli se smáli a házeli po sobě poltář, než se obě uklidnili. „Měla bys vstávat. Dneska máme naplánované dopadnout ty lupiče,“ řekla Evergreen.
„No jo, málem bych zapomněla!“ plácla se Luna do čela a vstala. Došlápla na jednu nohu a pak na druhou. V tom jí do pravé nohy vystřelila bolest, až vykřikla bolestí a zapotácela se. Evergreen ji podepřela.
„Je to horší, než jsme mysleli. Když jsi spala, no tedy spíš jsi byla v bezvědomí, doktor ti tu nohu vyčistil a zašil,“ oznámila jí Evergreen. Luna s bolestným výrazem přikývla. Prošli kolem Luniny postele a pak ještě kolem jedné, nejspíš Evergreeniny.
Luna s pomocí Evergreen došla do koupelny, která byla spojena s jejich pokojem.
„Co říkáš na pořádnou koupel?“ zeptala se Evergreen s úsměvem Luny. Luna jen s jiskřičkami v očích přikývla. Obě dvě si sundaly oblečení a sedly si na stoličky. Každá si vzala jedno mýdlo a šampon. Namydlily se, aby ze sebe smyly všechnu tu špínu.
„Otoč se, umyju ti záda,“ nabídla se Evergreen. Luna se tedy otočila a poté se vyměnily. Po tom co byly obě dvě umyté, zalezly do velké vany s příjemně teplou vodou.
„Aah to je žúžo,“ ponořila se Luna až po bradu, ale pořád dávala pozor na zraněnou nohu. „Jo to je,“ zavřela oči Evergreen a zaklonila hlavu. Po tom co si dostatečně užili horké vody, vylezly, osušily se a vzaly si čisté oblečení.
„Páni, kde jsi je vzala?“ zeptala se užasle Luna. Koukala na outfit, který ležel na její posteli.
„Když jsme tady byli ten první den. Měli trhy a já tam viděla tohle. Myslela jsem, že se ti to bude líbit tak jsem ti to vzala,“ odpověděla Evergreen a už se oblékala do svých typických zelených šatů bez rukávu, hnědo-černé silonky a fialové lodičky. „Tak to jsi myslela dobře. Děkuji!“ usmála se Luna.
Zavázala si nohu obvazem, oblékla si na sebe bílou košili bez rukávů a černé kožené kalhoty s černými botami. Vlasy si sepnula do svého stylu, zatímco Evergreen si je nechala rozpuštěné.
„A kde je vlastně zbytek?“ vzpomněla si Luna.
„Ti už jsou nejspíš dole. Taky by jsme měli pomalu vyrazit,“ řekla Evergreen. Luna přikývla. Jak Evergreen předpokládala, kluci už tam byli.
„Už můžeme vyrazit,“ řekla Evergreen, když si jich všimli. „No konečně!“ řekl Bixlow.

Nová rodinaKde žijí příběhy. Začni objevovat