Nová rodina

Část 29.- 2/2

**FLASH BACK**

„Jdeme zpátky, už je stejně čas,“ řekla Luna. Pomalu se vydali zpátky k domu starouše. Luna se zamračila.
„Někdo nás sleduje!“ řekl Bixlow potichu.
„Jo. Zatím si toho nevšímej,“ řekla Luna. Když dorazili na smluvené místo, všichni už tam byli.
„Tak co zjistili jste něco?“ zeptal se Freed.
„Jo, a vy?“ zeptala se na oplátku Luna.
„Pár lidí mi dalo typy, kdo by to mohl být. S Freedem a Ever jsme to už prodiskutovali a už možná víme kdo to je a kde mají úkryt,“ řekl Laxus.
„Dobře, my jsme o těch lupičích nezjistili nic moc, ale máme něco dost zajímavého,“ řekla Luna. Povyprávěla jim vše co ji pověděli ty dámy. Také jim pověděla, že je někdo sledoval.
„Je možné, že nás sledují i teď!“ zamračil se Laxus. Všichni přikývli.
„Kde je ten bar, kde se schází ti zloději?“ zeptala se Luna.
„V severní části města. Myslím, že se jmenuje U Železného Boba,“ odpověděla ji nechápavě Ever.
„Proč to chceš vědět? Nechtěla jsi se zaměřit na ty unášeče?“ zeptal se Freed.
„To jo, ale nesmí mít podezření, že o nich víme. Jinak by to bylo k ničemu,“ odpověděla jednoduše Luna. „Pravda. Jestli chceš, tak tam už můžeme zajít,“ navrhla Evergreen.
„Jo to by asi bylo nejlepší,“ odsouhlasila Luna. Vydali se tedy do toho baru.

V Baru

„Jelikož unáší dívky kolem tvého věku, řekla bych, že nás sledují kvůli tobě,“ zamračila se Evergreen.
„Taky bych řekla,“ přikývla Luna.
„Takže co budeme dělat?“ zeptal se Freed.
„Bylo by dobré infiltrovat místo kam ty dívky unáší a pak s tím něco udělat,“ zapřemýlela Luna.
„Tím chceš jako říct, že...“
„Jo nechám se schválně unést a tím pádem zjistím, kde ty dívky schovávají,“ řekla prostě Luna.
„Tak to teda ne!“ zaprotestoval Laxus.
„A to jako proč?“ vyjela po něm Luna.
„Sama nikam nepůjdeš!“ obořil se na ni Laxus.
„Nejsem malá holka, Laxusi!“
„Ale jo, ještě pořád jsi!“
„Umím se o sebe postarat!“
„To nemění nic na tom, že sama nikam nejdeš!“
„Tak dost vy dva!“ zarazila jejich hádku Evergreen.
„Laxus má pravdu, ani mě se nelíbí představa, že by si tam byla sama,“ řekla ustaraně Evergreen.
„Mě se to také nelíbí, ale Luna je jediná, kdo by se tam mohl dostat bez většího podezření,“ zapřemýlel Freed nahlas.
„Oh, díky bohu, konečně normálně přemýlející člověk!“ Po hodné chvíli dohadování Laxus s Everegreen konečně souhlasili, sice neochotně, ale souhlasili.
„V tom případě si vezmi tohohle medvídka. Je v něm sledovací čidlo. Ale musíš ho nejdřív zapnout. To uděláš tak, že mu zmáčkneý čumák. Kdy to uděláš, tak moje loutky nás k tobě zavedou,“ podal Luně Bixlow růžového medvídka.
„Dobře, díky,“ vzala si s úsměvem medvídka.
„A teď když mě omluvíte, mám práci,“ vstala ze židle. Ještě než odešla, stiskla Laxusovi rameno se slovy: „Neboj, budu v pořádku.“ Odešla dozadu a zamířila na dámy. Tam si medvídka schovala do podprsenky. Pomalu vyšla ze dveří a než se dveře stihli zavřít, někdo ji chytil a na ústa ji položil kapesník s omamnou látkou.