Nová rodina

Část 9.- Laxusův byt

Luna nevěřícně koukala na nepořádek. Oblečení hozené kde se dalo, talíře na stole, knihy po zemi. Koukla se na Laxuse.
„Ehm, na tohle se nekoukej," ukázal na pokoj a podrbal se na hlavě. „Jak jsem byl na misi nestihl jsem uklidit."
„To vidím," ušklíbla se Luna.

„Pojď, ukážu ti tvůj pokoj," odvedl
Laxus Lunu rychle po schodech nahoru. Zastavili před třetími dveřmi. Otevřel je a vstoupili. Pokoj pro hosty byl celkem velký a i relativně uklizený. Velká postel uprostřed, pod oknem stůl a jedna velká skříň s komodou.
„Já vím nic moc, ale snad postačí," usmál se Laxus.
„Ne je to víc než potřebuji. Děkuji." poděkavala. Vzala si svůj kufr od Laxuse, který ji ho nesl po cestě, a dala si ho k posteli.
Prohlížela si svůj pokoj, když si všimla, že ji Laxus pozoruje.
„C-co je?" zeptala se ho nervózně a těkala pohledem všude možně. Jak na ni koukal, začal ji znovu znervózňovat. Laxus přemýšlel nad tím co mu Mira řekla.

„Hele Miro, co si myslíš o Luně?" zeptal se.
„Je to milá dívka," odpověděla s úsměvem.
„To nemyslím," Mira se na něj podívala. „Myslím to, jak se ke mně chová odtažitě. Provedl jsem snad něco?"
Mira se rozesmála, Laxus jen nechápavě koukal.
„To zřejmě ne. Jen je z tebe nervózní."
„Ale proč?"
„Třeba se ji líbíš. Nebo je do tebe zamilovaná," smála se.

„Líbím se ti?" zeptal se najednou. Luna na něj koukla. Chvíli na něj hleděla a pak vyprskla smíchy.
„Co je?" zeptal se se zamračeným výrazem.
„Jak tě to napadlo?" odpověděla mu a snažila se uklidnit.
„Noo..." poškrábal se na zátylku. „Pověděla mi to Mira," řekl ji a také ji řekl jak nevěděl jak s ní má mluvit, aby se s ním začala normálně bavit.
„Byla si taková odtažitá, tak jsem myslel, že jsem něco proved," dokončil Laxus.
„Promiň," omluvila se Luna. „Jen.. jsi silný a milý a já tě obdivuji. Jen jsem byla trochu nervózní."
„Trochu?" Laxusovi zacukaly koutky.
„Fajn, hodně," zasmála se.
„Tak obdivuješ jo?" nadmul se.
„Trochu," zašklebila se na něj.
Laxus zdvyhl hlavu.
„Moc se nenaparuj."
„Nenaparuju."
„Hah, to vidím. Jsi jak kohout co si o sobě moc myslí."
„Nejsem."
„No jo, máš pravdu. Ty jsi vlastně malý hodný pikachu v těle velké naštvané gorily," rozesmála se Luna. Laxus se na ni jakože uraženě podíval. Koutky mu ale cukaly v zakrývaném úsměvu.
Mezitím co se bavili, Laxus Lunu provedl po domě. Vedle jejího pokoje byl ještě jeden, ale menší. Naproti jejímu byl Laxusův a vedle koupelna. Dole byl obývák a velká kuchyň. Luna se s Laxusem více poznala a nervózní z něj už nebyla. I když přece jen ještě malinko.
Povídali si dlouho do rána, než se rozhodli jít spát. Oba dva už stáli ve dveřích svých pokojů.
„Hezky se vyspi Luno," popřál Laxus.
„Dobrou," usmála se a naráz zalezli a zavřeli za sebou dveře.
Oba dva stávali dlouho odpoledne. Laxus udělal jídlo, najedli se a pak se vydali do cechu.