Keep smiling ✔

|27.|

,,Tak jaký si měla prázdniny?" zeptá se mě má spolubydlící. ,,V pohodě. Co ty? Stalo se tu něco?" uklidím si poslední tričko do poličky a schovám kufr pod postel. ,,Byla jsem na jednom rande." zaculí se. ,,Opravdu?! Gratuluju." nemám náladu na úsměv, ale stejně své koutky donutím trochu se zvednout. ,,Jmenuje se Hank. Blonďák, fotbalista, ekonomika." zkrátí to. ,,A navíc má velký péro." zakončí to. Její slova mě donutí k opravdovému smíchu. ,,Ty si s ním spala?" zvednu jedno obočí. ,,Semlelo se to tak rychle. Byla jsem přiopilá, on taky, doprovodil mě domů, políbil a pak jsem se probudila na tvý posteli." pokrčí rameny. ,,Vy jste to dělali na mé posteli?! Juj." zvednu se a nakrčím nos. ,,Už jsem ti vyprala. Čekala jsem takovou reakci." uchechtne se. ,,No, musím se připravit. Za deset minut mě tu vyzvedne. Jdeme k němu." zakmitá obočím. ,,Takže kluk na sex?" sednu si zpět. ,,Podle toho, jak v tom je dobrej. Z minula si to nepamatuju. Doufám, že teď budu." pokrčí rameny. ,,Ty si pako." znovu se zasměju, ale pak si vybavím Hunterovu tvář a můj úsměj spadne. 

,,Hanku!" otevře dveře a obejme nějakého svalnatého kluka. ,,Nikki, tohle je Hank. Hanku, tohle je moje spolubydlící Nikki." představí nás. ,,Zdravím." zamává mi. Jen kývnu hlavou a dál ho pozoruju. ,,No nic, tak my půjdeme. Uvidíme se na přednášce." obejme mě a zmizí. 

---------------------------------

Zrovna si čtu poznámky k zítřejšímu testu, když někdo zaklepe na dveře. Podívám se na Linnin stůj, na kterém leží klíče. ,,Už zase?" zabručím. Unaveně se zvednu a vezmu ji klíče. Otevřu a bezmyšlenkově ji podám ty klíče. Má ruka ale strne u něčí hrudí. Není to totiž má spolubydlící Linn, ale Hunter. ,,Milé, že mi hned dáváš své klíče." uchechtne se. ,,Co tu děláš?" vytrhnu mu klíče z ruky a založím si ruce na hrudi. ,,Ani mě nepozveš dovnitř?" trochu tam nakoukne. Povzdychnu si, ale pak odstoupím a on vejde dovnitř. ,,Útulné." podívá se na poličku mé spolubydlící, na které má položené určité pomůcky k určitým věcem a zašklebí se. ,,Přejdi k věci." rozkážu mu. ,,Miluju tě." vyhrkne. ,,Dobře, ale to už vím." pokrčím rameny. ,,Nedokážu bez tebe žít. Myslel jsem si, že jo, ale nejde to. Jsem ochotný domluvit to s prarodiči, že bych se sem přestěhoval. Občas by byli děti tady a občas s nimi. Miluju tě a udělám cokoli, abychom byli spolu. Měl jsem to vědět dřív, ale nevěděl. Jsem úplný blbec, že jsem na tebe minule tak vyjel. Ani smrt mé matky to neomlouvá. Odpustíš mi?" chytne mé ruce do svých a udělá několik kroků, až se dostane přímo přede mě. ,,Nemůžeš se přece vzdát celého svého života." uchechtnu se. ,,Já se ho nevzdávám, já ho chci žít." zašeptá a pak mě políbí. Přitiskne mě na dveře a tím svůj polibek prohloubí. ,,Znamená to, že souhlasíš?" na vteřinu se odtáhne. ,,Uvidíme." zatvářím se tajemně. Znovu mě políbí, ale pak se dá do chůze. Povalí mě na postel a sundá si tričko.

----------------------------

,,Děje se něco?" odhrne mi můj pramínek vlasů na stranu. Oba ležíme na mé posteli, hledíme si do očí a užíváme si společnou přítomnost. ,,Nechci, aby se to zase pokazilo." zašeptám. Natáhne se ke mně a políbí mě. ,,No tak. Tohle je to, co si chtěla. My oba. Konečně to máš. Nepřemýšlej na budoucností, ale žij přítomností." pohladí mě po tváři. ,,A usměj se." dodá. Mé koutky vyletí do vzduchu a já se zase pořádně usměju. 

Nechci vám nějak kazit náladu, ale tohle je asi konec... Ne asi, ale určitě. Ještě bude epilog, ale pak The End! Doufám, že se vám konec líbil a byl takový, jaký jste čekali... Ily ;*