Keep smiling ✔

|3.|

Ráno mě probudily sluneční paprsky, co se mi vkradly do pokoje. Neochotně jsem otevřela oči a zvedla se do sedu. Líně jsem se zvedla a přešla k oknu. Byl krásný den. Na nebi nebyl ani jeden mráček a slunce se roztíralo po celé ploše. Kolem chatky si hrály kluci, mamka se opalovala a taťka se snažil zprovoznit naše stará kola. Nechala jsem otevřená okna, aby se tu vyvětralo a odešla do koupelny, kde jsem si udělala ranní hygienu. Vlasy jsem si svázala do vysokého culíku a převlékla se do černých plavek, bílého crop topu a černých kraťas s vysokým pasem. To celé jsem doladila slunečními brýlemi a leskem na rty.

K snídani jsem si vzala jen jogurt a vyšla s ním na terasu. Sedla jsem si do křesla a nasnídala se. ,,Nikki, půjdeš s námi k jezeru? My tam sami nemůžeme." přiběhne za mnou Kevin s Austinem. ,,Jasně. Tak pojďte." zvednu se a vezmu si s sebou sluchátka. Došli jsme k jezeru a kluci se začali svlékat do plavek. ,,Hele, nechoďte tam, kam nedosáhnete a žádný kraviny! Jestli se vám něco stane, tak vás zabiju!" pohrozím jim a oni se jen rozeběhnou do vody. Do uší jsem si dala sluchátka a sedla si na zem. Koukala jsem na kluky a u toho jsem poslouchala svou oblíbenou hudbu. Najednou se vedle mě objevily nohy. Pohled jsem přemístila na chodidla a jela pohledem nahoru, dokud jsem nedojela k obličeji. Jen to ne! ,,Copak tu dělá naše holčička?" uchechtne se na mě ten kluk z pláže. Beze slova jsem se zvedla a přešla blíž k vodě. ,,Hej! Ty se mnou nemluvíš?" postaví se vedle mě. ,,S kretény ne." odseknu. ,,Holkám nesluší, když mluví sprostě." provokuje. ,,Mohl bys prosím odejít?" zkusím to jinak. ,,Ale noták. Mě se tu líbí." ucítím, jak mě sjede pohledem. Pak tam jen v tichosti stojíme. ,,Kdo to je?" přeruší ticho a ukáže na kluky. ,,Mí bráškové." řeknu s klidem. ,,Takže ty jsi ještě v klučičí podobě? A ještě dvakrát? Co jsme komu udělali?" uchechtne se. ,,Kluci, už půjdeme!" křiknu na ně a oni se rozeběhnou ven. ,,Proč jdeme pryč?" koukne na mě smutný Austin. ,,Bude brzo oběd a mamka s tím bude chtít pomoct." plácnu první věc, co mě napadne. ,,Hej, vy už jdete?" zasměje se za mnou ten blbeček. Dělám, že ho neslyším a prostě si jdu. ,,Tak pa příčino zděšení." zasměje se za mnou. To už ve mně ale bouchnou nervy. ,,Tak hele, přestaň se do mě a mých bratrů navážet. Nic ti po nás není, tak s tím jdi do prdele! A přestaň za mnou lízt! Už mě to otravuje, takže mi dej pokoj!" zvednu ukazováček a párkrát ho šťouchnu do hrudi. Otočím se na patě a odejdu. ,,Nikki, co to bylo za kluka?" zašeptá Kevin. ,,Jeden ošklivej kluk. Toho si nevšímejte." mávnu nad tím rukou. 

,,Děcka, co takhle si zajet na výlet? Na kole?" navrhne táta, když všichni odpočíváme po výborném obědě. ,,Jo! Pojedeme na pláž?!" zajásá Kevin a Austin jen radostně zatleská. ,,Ne! Na pláž ne!" vyhrknu. Všichni se na mě podívají pohledem 'Tobě hrabe?' a já trochu zrudnu. ,,Ehm, já už nechci žádné sluníčko. Chtěla bych se projet." vypadne ze mě ,,Dobře. Tak se projdeme po městě." pokrčí táta rameny.

,,Tak jedeme!" vykřikne táta a všichni nasednou na kola. Vyjedeme na příjezdovou lesní cestu a vyrazíme k městu. Mezi stromy září paprsky a všude zpívají ptáci. Vyjedeme z krásné lesní cesty a pokračujeme po silnici na konci města. Projíždíme kolem lidí, co pořád něco dělají. Někteří se smějí, někteří se mračí, někdo běží, někdo tahá těžké tašky. Spatřím babičku, co se snaží rozpohybovat svého psa a přitom drží těžké tašky. Ani nevím proč, ale zastavím a dojdu k ní. ,,Chcete pomoct?" nabídnu se, protože nikdo jiný by jí nepomohl. ,,To byste byla hodná. Alíkovi se nějak nechce chodit." ukáže na svého čtyřnohého společníka. Pomalu si k němu kleknu a začnu ho všude hladit. ,,Tak co chlupáči? Nemohl bys trošku spolupracovat? Dostaneš za to pamlsek." šeptnu k němu a pes se ihned zvedne. ,,Páni, jak jste to udělala?" zasměje se babička. ,,Chce to jen mu domluvit. A taky pamlsek." řeknu svojí fintu. ,,Tak pojď Alíku. Doma máme piškoty." zatáhne paní za obojek a pes se rozejde. ,,Slečno, nesháníte náhodou brigádu?" zastaví mě ještě stařenka. ,,O co by šlo?" zeptám se jí. ,,Mohla byste venčit Alíka a občas mi doma pomoct. Já už jsem stará a nemám nikoho, kdo by mi pomohl. Šlo by jen o vaření nebo uklízení domu." řekne. ,,Dobře. A kam a kdy mám přijít?" souhlasím. ,,Tady." řekne a podá mi malý lísteček. ,,Už nemám takovou paměť, abych si to pamatovala." zasměje se a odejde. Takže já mám brigádu. Na své dovolené.

,,Zlato, bylo od tebe milé, že si té paní pomohla." řekne mamka, když si sedneme ven k jedný kavárně. ,,Nabídla mi za to brigádu a já to přijala." oznámím jim. ,,A o co jde?" vloží se do toho taťka. ,,Venčení a pomáhání s domácností. Nic hroznýho." pokrčím rameny. ,,Tak, co to bude?" dojde k nám číšník. Zvednu zrak od stolu, abych sdělila svou objednávku, ale hned se zarazím. ,,Ty?!" vyjeknu.

Kdo byl tím číšníkem? To se dozvíte příště ;) Snad se kapitolka líbila. Budu ráda za podporu a děkuju, že jste si to přečetli. Mrkněte na moje další příběhy. ILY :*

P.S.: Nahoře máte to jezero, jak si ho představuju.