Barevná zóna ✔

4. Problémy v Ráji

„Penny, zlatíčko..." ozval se důvěrně známý chraplavý hlas její nejlepší přítelkyně, jež dokázala přirovnat jen ke tření dvou šmirglpapírů o sebe. „Říkala jsem si, jestli nechceš na nějakou dobu vypadnout ven a přenechat prcka Randallovi?"

„No, já nevím," už před sebou viděla podezřívavý pohled svého muže.

„Ale no tak Penny, klidně se pro tebe zastavím!"

Na chvíli se zamyslela a pak zašeptala: „A když bych chtěla podniknout něco opravdu nevšedního?"

Když pokládala sluchátko, její tvář si ještě stále zachovávala nachovou barvu a rty široký úsměv. Ve své rozpačitosti si ani nevšimla mužského stínu za sebou. „Kdo to byl?" Stál tam jen v noční košili a krčil obočí.

„Hailey, doufala jsem, že bys mohl na pár hodin pohlídat Madie."

„Nelži!" kroutil hlavou a jeden koutek mu tikal do sarkastické grimasy.

„Nelžu. Za chvíli se tu zastaví."

„Nevěřím ti."

„Aha, takže ty ohrožuješ mé hosty pistolí a já jsem ta, které se tu nedá věřit?" vyjela po něm a sama se přitom nepoznávala.

„A divíš se mi, přivedla jsi sem úplně cizího chlapa!"

„Ten cizí chlap ti zachránil dceru!"

„Stejnak se pod to auto dostala jen kvůli němu."

Popošla o pár kroků k němu a zadívala se přímo do jeho hnědých očí: „Co ti vadí víc, že je cizinec, nebo že je to Afroameričan?"

„Tohle mi nedělej, Penelope, tohle ne. Ty víš, o co všechno mě ti parchanti připravili."

Pak uslyšela klakson, rozběhla se k oknu a odhrnula záclonu. V červeném kabrioletu seděla žena s bílou mašlí v tmavě hnědých vlasech. „Vidíš, ten můj údajný milenec a kriminálník už si pro mne přijel!"

Randall bolestně přimhouřil oči. „Omlouvám se, mrzí mě to Penny."

Na to mu odvětila jen čtyři slova: „Postarej se o Madie." Vzala si z oranžového kuchyňského pultu kabelku a zabouchla za sebou dveře. Rychle naskočila vedle Hayley a zpět už se neohlížela.

„Kam pojedeme?"

„Teď prostě řiď, co nejdál odtud."

„Problémy v Ráji?" prolítla jí slova kolem vlajících vlasů.

„Co?" odpověděla automaticky, ač všechno slyšela.

„Ale nic."

„Poslyš? Kde jsi vzala to auto?"

„Ale, jeden novinář z Anglie. Nabaloval mě několik večerů."

„A pak ti dal tohle? Dokážeš to vůbec ovládat?"

„Vždyť jedeme, tak si nestěžuj," zasmála se a lehkovážně se na chvíli pustila volantu. „Nedal mi ho. Nasliboval mi toho hodně, ale auto ne. Jen si zapomněl sundat snubák."

„Takže jsi ho ukradla?"

„To jsou moc silná slova. Zítra ráno jej najdou nabouráné v nějakém pouličním sloupu. Chtěl mi zničit srdce, nevím proč bych já měla brát ohledy na jeho auto." Prudce otočila volantem, když si všimla, jak vjíždí do protisměru. „Tak teď je řada na tobě, řekneš mi už konečně, kam to bude?"

„Babtistův kostel na Dexter Avenue."

Joshua

„Násilí musíme čelit nenásilím...