Forever With Us ✧ FNaF CZ ✧

✧ Kapitola 5. ✧

Chci víc času na všechno :'d enjoy ;u;
____________

Když May poslepu, v naprosté tmě následovala Toy Bonnieho, divila se, jak může tak snadno vidět na cestu, protože ona každou chvíli narazila do zdi. Chtěla se jej chytit za rameno, aby si nepřišla tak ztracená, ale nedokázala nahmatat žádnou část jeho těla - a dřív, než by se jí to možná i povedlo, došli do cíle.

Místnost se starými animatroniky, jejichž součástky se používaly na opravu těch nových.

May zamžourala do světla z lampy a zadívala se na čtveřici lidí oblečených do kostýmů starých robotů pizzerie. Lidských podob animatroniků, opravila sama sebe May. Řekla jsem si přeci, že jim budu věřit. Kdyby ne, přeci jen by se mohli urazit a já bych tady skončila dřív, než bych chtěla, a taky jiným způsobem, než bych chtěla.

Při pohledu na starého Freddyho Fazbeara, jehož vlasy byly sice hnědé, ale u očí se mu již tvořily vějířky vrásek, dostala strach, že se z jeho úst ozvou tak jedovatá slova, jako tomu bylo v případě Toy Freddyho - tehle starší muž se však vlídně usmál, stejně tak i stará Chica a Foxy, jemuž v hrudníku však zela díra a ruku mu zdobil skutečný hák. May zalapala po dechu a doufala, že díra je jen nakreslená na jeho oblečení.

Mnohem více se však lekla, když se jí před očima vynořil Bonnie, jehož obličej byl zčásti zcela utržený a místo očí mu na černém pozadí jeho hlavy svítily rudé tečky.

Tohle za žádných okolností nemohl být člověk.

May úlekem zaječela a nechtěně tak upoutala pozornost všech animatroniků okolo.

❝Co se děje?❞ zeptal se Freddy. ❝Někdo tu je?❞

❝Ne, ne...❞ dýchala May zhluboka a snažila se nedávat najevo další úleky ze vzhledu Bonnieho. ❝Já jenom...❞

❝Co je, co jsi viděla?❞ položil Toy Bonnie otázku a starší Bonnie se začal otáčet za sebe a hledat něco, co May tak strašně vyděsilo. Nic však nespatřil, tak pohledem sklouzl zpět na lidskou bytost před ním.

❝Co se ti stalo?❞ odhodlala se po chvíli zeptat se Bonnieho a ukázala na jeho zničenou tvář, pak si ale uvědomila, že to už přece ví a že Bonnieho viděla mnohokrát v téhle místnosti jako robota. ❝Chci říct... bolí to?❞

❝Mám snad něco s obličejem? Ah... Počkat, ty myslíš tohle, že? Že myslí tohle?❞ ukazoval na celou svou tvář a pohledem se ptal ostatních. ❝Proč by to mělo bolet? Vlastně si ani nepamatuju, jak se to stalo,❞ krčil rameny. May se bála, že by ostatní animatroniky mohla urazit její reakce na Bonnieho zranění, ale například Foxy se začal od srdce smát nad komičností situace a Freddy Fazbear se k němu brzy připojil a chechtal se chvílemi ještě hlasitěji, než on. Chica, která byla mnohem menšího vzrůstu, se také smála, ale kryla si tvář a hlavně ústa dlaněmi, aby nebyla tolik hlasitá.

❝Mohu... si sáhnout?❞ zeptala se tiše a natáhla ruku.

❝Ne... Ne, prosím, nesahej na to,❞ ozval se za jejími zády Toy Freddy. Alespoň si podle hlasu myslela, že je to on, protože když se otočila, nikdo za ní nestál. Pravděpodobně se vyplížil z místnosti, potichu jako kočka. V místnosti, kde se právě nacházeli, předtím stoprocentně nestál, May by si jej určitě všimla, takže musel našlapovat tak, že jeho kroky v protáhlé chodbě netvořily žádnou ozvěnu.

Samo o sobě by něco takového nebylo dvakrát snadné.

Přesto ale stáhla ruku a už neuvažovala nad tím, že by se Bonnieho, byť jen trochu, dotkla.

❝Promiň... promiň,❞ pokusila se následně omluvit své chování a odpovědí na její chování bylo pouhé pokrčení rameny.

❝Takže ty ses tu tedy ztratila, že?❞ zeptal se Freddy, čímž přerušil houstnoucí ticho. ❝Nebo lépe řečeno zapomněla.❞ Jeho hlas, stejně jako hlasy všech ostatních, stejně jako hlas Toy Freddyho, zněl kovově a prázdně, ale i tak se každý z nich nějak lišil. Freddy například zněl hluboce a jako kdyby byl uzpůsoben na přednesy a recitace.

❝Dalo by se to tak říct,❞ podrbala se May na zátylku a nasadila omluvný výraz.

❝Dám ti prostor se seznámit s ostatními, dokud je to jen trochu možné, a poté by mě potěšilo, kdybys za mnou přišla sem. Rád bych s tebou probral možnosti, jak tě dostat bezpečně ven, a doufám, že by ti to pomohlo.❞

S vděkem tuto nabídku přijala. Následně už Toy Bonnie dále nevyčkával a volal na ni ze dveří, aby ho následovala za ostatními. Zdálo se, že ji právě čeká seznámení se s největším počtem robotů. Lidských robotů.

Po dočasném rozloučení se se starší generací jej tedy následovala do hlavního sálu, odkud on sám přišel, a jelikož byla chodba znovu spoře osvícená, musela tápat ve tmě, zatímco Toy Bonnie před ní šel naprosto klidně a přímo. Avšak osvětlená Show Stage jí vynahradila všechny ty kroky strávené v absolutní tmě. Atmosféra místnosti se podstatně lišila od její denní verze, vše nyní působilo mnohem útulněji a tajemněji zároveň. Trojice skutečných robotů v podobách zvířat - Toy Chica, Toy Bonnie a Toy Freddy - stáli na svém místě, a veprostřed místnosti stálo v kroužku několik lidských verzí těch a dalších robotů, trpělivě vyčkávajíc a zvědavě vyhlížejíc May.