Mr.teacher Edward Styles [H.S] CZ

11.část

"Co po tobě chci? hmmm ani mě nenapadlo po tobě něco chtít, ale tak ..Když už jsme u toho"

Bože! Ona je tak odporná. Přísahám, že kdyby mě teď neměla v šachu, neudržim se a zabiju ji.

"Tak-že...Od teď budeš dělat co ti řeknu..Budeš takový můj sluha" zachychotala se znovu. Vážně se neudržím. Chtěla jsem namítnou, že na sluhu má Amber a Asley, ale nebudu to dělat ještě horší.

"Ro-zu-míš tomu? jjestli v něčem nebudeš souhlasit...Víš co nastane...Ah ještě něco..Stylesovi se už nepřibližuj.No ikdyž ti to vlastně řekl sám." pronesla jakoby byla královnou slunce zatmění a ještě u toho luskla prsty. Neochotně jsem přikývla a ona si neodpustila arogantní úsměv a následovně mi zmizela z dohledu. Copak je nějaká Edwardova ochranka?

Když jsem přišla ke skříňkám pro batoh, silou jsem do své skříňky kopla. Ten nemožný pocit bezmoci smíchaný se vztekem mi nedělal dobře na tlak. Popadla jsem batoh a skříňku zabouchla.

Kráčela jsem tedy k východu, kde mě přistihl Niall.

"Kde jsi byla? Nemám na obědě ským hrát kdo to sežere první" udělal smutný obličej. Musela jsem se usmát, on je prostě.... Jedině on mi mohl nejhorším zvednout náladu.

"Šla jsem si pro tu přihlášku" vydechla jsem už trochu sklesle. "A co? Říkal něco?" ptal se.

„Ehmm ..Né jen mi jí dal a já prostě šla pryč" zalhala jsem. „Tak tedy musím říct, že se pěkně loudáš...Mimochodem nechceš si dneska odpolko jít zapařit fifu?"

Chvíli jsem přemýšlela, ale vrastně proč né? Nějaké to odreágování. „Ok. Jsem u vás kolem čtvrtý, do té doby se připravujte na prohru pane Horane" ušklebila jsem se na něj. „To se ještě uvidí" vyplázl jazyk.

Po chvíli jsme si rozdělili cesty, jelikož Niall bydlí na druhé straně a já si to kráčela domů, kde na mě čekal pěkný bordel. Mamka mi nechala na lince papír s domácími pracemi co mám udělat, takže jsem rychle něco zakousla, dala si batoh do pokoje a běžela gruntovat. „Jodieeee" zvolala jsem z kuchyně.

„Kde sakra je" broukla jsem si pro sebe. Tak jako, to mám všechno dělat já? Já už jsem stará..Ona má mladší kosti...

Kolem půl 4 už jsem to měla hotový. Konečně. Popadla jsem mobil, klíče a nazula jsem si boty.

Když jsem vyšla z domu, začal mi mobil zvonit. Na displeji blikala máma.

„Ano?" vydechla jsem. „Ahoj Chelsie, doufám, že jsi vše uklidila.."

„Joo!" odsekla jsem. „Jodie už je doma?" ptala se.

„Joo..Mami já jdu teď k Niallovi...Jinak v pátek jedem na školní výlet, tak mi to pak mužeš podepsat, máš to v kuchyni na lince." Oznámila jsem jí. „..Dobře!"

„Super Ahoj"rozloučila jsem se „Pá" ozvalo se ještě z druhého konce. Akorád jsem už byla u domu Horanových. Na zahradě jsem uviděla Nialla bráchu Grega a jeho tátu, které jsem naráz pozdravila. U dveří jsem se chystala jemně zaklepat, ale to už mi otevřel Niall. „No ahoj" usmál se. „Pojď dál" dodal a mávl na mě, na signál ať jdu dovnitř.

Šli jsme rovnou k Niallovi do pokoje, kde už měl vše připraveny. Sedla jsem si teda na jeho postel čelem k televizi a Niall si ke mně přisedl. Naráz jsme popadly joysticky a začali jsme hrát. Poprvé jsem vyhrála já a k tomu jsem dodala jen „Já ti to říkala" usmála jsem se na něj a on dělal, že mě neslyší. Podruhé vyhrál on a dal mi to pěkně sežrat, ale ta radost co měl. Okamžitě začal poskakovat po posteli a ječet, že je vítěz.

To však nevěděl, že hra skončí při score 8:2 pro mě. Asi jsem se nezmínila, že už odmalička trénuju s bratránkem na playsticku 1-4.

Paní Horanová nás pak zavolala na večeři a musím uznat, že jsme si pěkně pochutnali. Později po večeři si Niall vzal klíčky od Gregova auta a odvezl mě dom. Rozloučili jsme se a já opustila auto a přemístila se do domu.