Mr.teacher Edward Styles [H.S] CZ

32.část

"Chelsie? Nechceš mi něco říct?" zeptal se a koukal s jedním okem přimhouřeným.

"Né?" odpověděla jsem a moje srdce nabralo na úderech, doslova mi chtělo vystřelit z hrudníku.

Zatloukat, zatloukat, zatloukat.

Pomalu se blížil ke mě a já očekával, že se mi chystá jednu natáhnout. (I když to by nikdy neudělal)

Presley jsem pustila na zem a poslala do pokoje.

"Takže tobě nepříde něco divné jo?"zeptal se znova.

O.Můj.Bože.

Tohle je konec.

Úplný.Konec.

"Louisi promiň-" začala jsem.

"Neomlouvej se, nemůžeš za to" řekl a já se na něj nechápavě podívala.

Vážně za to nemůžu?

"Kdo by čekal, že Edward nejspíš nemá rad děti. Dokonce vypadalo že z nich má nejspíš i strach" řekl pobaveně a pak zamířil uklidit hrníčky do kuchyně.

Ty vole cože? No měla bych být ráda, že mu nic nedošlo, ale na moment jsem myslela, že je konec světa. A poté se začala nad Louiho inteligencí smát. Je chytrý a všechno, ale tohle neodhalil. Naštěstí.

"Jsem rád, že jsem tě potěšil" zvolal Louis pozitivně z kuchyně.

"Zlato..ty vždycky" zakřikla jsem na něho zpátky a otřela si čelo.
***

*Louis*

"...5,4,3,2,1 před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát nebo nebudu hrát! Už jduu" houknul jsem z chodby kde jsem do teď pikal.

Je sobota a tak mě napadlo udělat si s holkama hrací den.

Poslední dobou jsem v práci čím dál ti déle k vůli novým zakázkam + každý pondělí a středy jsem po práci v posilce a tak to chci doma trochu dohonit.

Navíc nechci abych propásl nejdůležitější okamžiky dětství mého malého andílka.

Vyšel jsem z chodby a začal prohledávat každou píď našeho bytu. Nebyl tak velký, ale to malé škrvně si vždycky našlo perfektní flek. To mamina s tím měla trochu problém. Hehe.

Jako první má zastávka byl Presleyný pokoj. První a nejbližší dveře.

Byli pootevřené, takže jsem do nich mrštně vkročil a porozhlídl se po celém pokoji.

Po duhovým koberci uprostřed pokoje byli všemožně rozházené hračky...Její postýlka byla naopak vzorně ustlaná. Trochu jsem se schrbil a podíval se pod ní.

Jen plyšový pes či co a barbína.

"Hmmm" poklepal jsem si na bradu.

Přešel jsem ke skříni s jejím oblečením, kde se párkrát dokázala nasáčkovat.

Prudce jsem ji otevřel, ale po malé ani stopy.
An v boxech s hračkama nebyla.

Takže tady není.

Vrátil jsem se zpátky na chodbu a mířil do ložnice.

"Tak kdepak jste vy potvory?" zamumla jsem a v ten moment jsem uslyšel dětský smích připomínající zvonečky.

Skočil jsem ke dveřím do ložnice, odkud se smích ozýval.

Naše postel byla taky pěkně ustlaná.
Skříně byli sice pootevřené, ale tam ona nebyla.