Mr.teacher Edward Styles [H.S] CZ

52.část

Edward

Při cestě domů jsem si nemohl pomoc ale furt myslet na tu Chelsie. Měl jsem plno otázek na který jsem si sám nemohl odpovědět. Potřeboval jsem někoho kdo mi s tou pamětí pomůže. Ano mám Katy, ale jakmile jsem se jí při včerejším úklidu na něco ohledně minulosti zeptal buď řekla že je to minulost a nebudeme na to myslet a nebo mi začla vyprávět všechno co jsme spolu zažili. To mi ale nestačilo, chtěl jsem vědět víc o těch 3 letech, který si nepamatuju. Přece jsem nebyl non stop jen s Katy.

Náhle jsem na něco přišel. Vytáhl jsem z kapsy mobil a Katy napsal, že se omlouvám, ale že moje rodiče potřeboli doma pomoc a že se zdržím. A hned na to jsem zavolal mamce.

,,Halo mami?"

,,Ano Edee? Stalo se něco?"

,,Né ne nic se nestalo, jen jsem se chtěl zeptat zda nevíš, jestli Louis bydlí stále ve svém starém bytě?"

,,Nebydlí a už dlouho. Teď žijí s Chelsie v rodinném domě na druhý straně Gillinghamu. Mám tu i adresu někde. Počkej zlato, mrknu se ti po ní" řekla mi a pochvíli mi tu adresu nadiktovala. Poděkoval jsem jí a hovor ukončil.

Poblíž místa kde jse. zrovna byl jsem si stopl taxi. Řekl jsem mu Louisovu adresu a taxikář mě tam odvezl. Na místě jsem mu dal peníze a z taxi následovně vylezl.

Dům to byl pěkný. Na můj vkus i docela velký. Nadechl jsem se a šel vstrýc jeho dveřím.

Chelsie

Zůstala jsem zaseknutě stát a vykuleně pozorovat tu osobu. Překvapivě ani ona nejspíš nevěděla co říct.

,,Ed-dwarde?" vyhrkla jsem a on pouze přikývl.

,,Ahoj...Heh dlouho jsem se nevidi že? Je doma Louis?" zeptal se mě sám trochu nervózně?

Takže přišel za Louisem...Jak by taky mohl přijít zamnou když mě viděl 2×.

,.Ne není" vydechla jsem a na pár vteřin se zakoukala na příjezdovou cestu..

,,Uhhh aha..." skrčil obočí, diký tomuž se mu mezi nima udělala vráska.
Ty vole tohle asi nerozdýchám.
Edward se nachvíli zasekl s pohledem na zem, ale pak se podíval zpátky na mě.

Čekala jsem co z něho výjde teď.

,,Máma mi řekla, že jsi mě skoro každý den chodila navštěvovat. Nevím odkud se známe, prý přes Louise. Napadlo mě, že by jsi mi mohla pomoc si na něco vzpomenout..." říkal chraplavým hlasem, který mi tak moc chyběl. Strašně moc jsem si přála jeho hlas ještě jednou slyšet...

,,A-a-a jak?" zakoktala jsem.

,,Stačilo by mi například říct pár vzpomínek... nebo cokoliv" díval se na mě těmi jeho zelenými oči. Byla v nich bezmoc?

Při hlubším prozkoumání jsem v těch jeho smaragdech uviděla tu podobu. Presley má naprosto identické zbarvení duhovek.

Hladově jsem ho prohlížela a pak se probudila.

,,Tak ehhh chceš jít dovnitř?" zeptala jsem se nervozně a dveře víc otevřela. Znovu přikývl a prošel tedy kolem mě dovnitř.

Právě teď jsem znova mohla ucítit jeho vůni.
Když byl v nemocnici, tenhle pach z něho odezněl. A teď se jeho specifická vůně vrátila.

Dveře jsem zavřela a otočila se za ním. Prohlížel si chodbu, kterou zdobilo pár společných fotek. Oči jsem trochu zaostřila na fotku u které se zastavil a kterou si prohlížel.

Byla to fotka kde jsme byli s Louisem v Loch Lomondu. Seděla jsem mu na klíně a dávali jsme si pusu.

,,Půjdem si třeba sednout do kuchyně?" zeptala jsem se a on pokrčil rameny.

,,Třeba" usmál se. Tak tohle jsem neviděla hodně dlouho a přicházela jsem o hodně, protože jeho úsměv? Úsměv totiž trvá chvilku, ale někdy se na něj vzpomíná celý život. Přesně jako na ten jeho. Byl tak upřímný a plný štěstí.

,,Tak tady vlevo" řekla jsem a rukou ukázala do kuchyně. On se uculil a šel do tý kuchyně ke stolu, kde si sedl.

,,Dáš si něco k pití?" zeptala jsem se.

,,Voda postačí" odpověděl. Tak jsem tedy ze skříně vytáhla Skleničku, nalila do ní vodu a následovně jsem tu skleničku před ně předložila.

,,Dík" řekl a hned se napil. Pozorovala jsem každý jeho pohyb.

,,Takže co by jsi chtěl vědět?" zeptala jsem se po chvíli.

Bylo to divný, připadala jsem si jak nějaká doučovatelka dějepisu, i přes to že dějepis mi nikdy nešel.

Nutno dodat že mi celou tu dobu tlouklo hrozně rychle srdce.

Edward si dával na čas. V klidu se napil, polknul, přičemž se mu ohryzek na sekundu zavlnil. Skleničku položil zpátky před sebe a pak se na mě podíval.

,,Jako první bych chtěl vědět kde jsme se poznali, nebo spíš jak nás Louis seznámil?"

Touto otázkou mě zaskočil. Louis nás ve skutečnosti nepředstavil.
To Edward dá se říct mě představil Louise. To mu mám jako říct, že to byl můj učitel matematiky v Chatthamu? To mu říct nemůžu pak by navazovali na to otázky proč už tam neučí a k vůli čemu tam neučí. Nevěděla jsem co mu mám odpovědět.

,,No ehhh... My vlastně-" v mé řeči mě zastavil Louisův hlas.

,,Tak už jsme doma miláčku"

×××
Co si o tom myslíte?😅😅
Nějaké skryté dojmy?
Copak na to asi řekne Louis?
Co asi udělá, až Edwarda uvidí?