Co ke mně cítíš?

Proč všichni lžou?

"Tak jsme tady. Vemte si všechno.", mamka zaparkovala před mega panelákem natřeným na šedo. Sebi se mi opřel o rameno a vyskočil ven. "Vem si tažku, já nosit všechno nebudu.", křikl jsem a vyhodil ze dveří černou sportovní tažku. Před výtahem na nás čekala Wendy. Domluvil jsem to. Objal jsem ji a představil ji Sebastiana a opačně. Wendy stiskla nějaký tlačítko a za pár sekund jsme se dostali do 12. patra. Hrozně se mi k otci nechce. "Co je, že furt spíš?", zeptal jsem se Sebiho, který mi znova usnul na rameni. "Nic..." Sestra otevřela vchodové dveře a pozdravila otce. "Ahoj Chrisi, dlouho jsme se neviděli. Nazdar Leilo(mamka), taky jsme se dlouho neviděli. A ty musíš být Sebastian hm? ", Sebi přikývl a podal si s ním ruku. Přitáhl jsem si ho k sobě. Nechci, aby měl něco společnýho s mým úchylným otcem. Ještě by mu něco udělal. Otec zmizel v kuchyni a Wendy nás odvedla do pokoje. Na to, že bydlej v bytě to tu mají docela velký. Dvě ložnice, obývák, kuchyně, koupelna a místnost pro hosty, to by dobrý. Wendy mě dovedla do místnosti pro hosty, kde byla postel a gauč. "Tady budete vy dva.", ukázala a pokračovala s mamkou do ložnice. Myslím, že budeme stejně potřebovat jenom jednu postel. Sebi si lehl na postel a usnul. Přikryl jsem ho a přišel do kuchyně. "Máte tady nějaký jídlo?", že se ptáš ty blbe. Vždyť je tady plná lednička! Připravým nějaký sendviče a dam je na stůl. Vrátím se do pokoje a zabočím směrem k posteli. "Ty nespíš?" "Ne." "Půjdeš na večeři?" "Jop, ale musíš tady nechat ten spinner. Ty závisláku!", položil jsem to na stolek a podal Sebimu ruku. Přitiskl se ke mně a až u stolu se pustil. Cute. Otec přinesl nějakou pizzu a chleba s máslem. "Vemte si něco.", řekl a pustil se do pizzy. "Nemáš třeba ovoce?", zeptal jsem se, protože Sebi většinou jí jen ovoce a zeleninu. Nezeptal by se, je to docela stydlivka. "Ano, támhle na stole.", došel jsem pro dvě jablka a podal je Sebimu. Usmál se. Vzal jsem si kousek pizzy a sendviče. Ještě mám v batohu ty čipsy. Dojedli jsme a Sebi odešel do pokoje. Otec se zastavil a zeptal se mě: "A.. On je jako tvůj přítel?" "Jo! Vadí ti to nějak?!", naštval jsem se. "Ne ne, je pro tebe jako stvořený.", lže! Zabouchnu dveře a lehnu na postel. "Stalo se něco?", uslyším ten jeho krásný hlas a udělá se mi líp.