Co ke mně cítíš?

Probuzení .....

Otevřel jsem oko a uviděl mamku. Hladila mi čelo. Pořád dýchám přes dýchací přístroj a chce se mi pořád spát. Po uspání má každý nějakou reakci, buďto začne brečet, kopat do věcí okolo sebe, řvát anebo se mu chce spát atd. Když mamka odešla kvůli naléhavé práci, tak jsem se chtěl uložit ke spánku, ale na stolku přede mnou se válel papírek. S těží jsem se nahnul pro  obálku, na které bylo napsáno moje jméno. Začnu číst a zarazím se: Milý Sebastiane, jsem rád, že ses probudil a hlavně přežil. Bylo děsivé se na tebe dívat, jak ztrácíš duši. Asi si nic nepamatuješ, ale já všechno. A tak ti přeju všechno nejlepší k probuzení a k narozkám; ). Miluju tě.     Tvůj Christian.

Já úplně zapomněl, že mám narozeniny. To je ten nejlepší dárek, jaký mi mohl kdy dát. "Já tě taky miluju.", zašeptal jsem strašným chraplákem.

Dneska se mi vůbec nechtělo do školy. Všichni se na mě dívaj divně, asi kvůli tomu všemu, co se stalo včera. "Dobré ráno třído. Dneska bych vám chtěl představit novou spolužačku Dianu Cassovou. Tak nám tady něco řekni a pak si sedni vedle Christiana. Hrozně hezky se na mě usmívala a dívala. Je pěkná. Počkat, počkat, počkat můj budoucí přítel je Sebastian, ale je tak hezká. "Ahoj Christiane.", podala mi ruku." Já jsem Dia, ale říkej mi klidně Kess." "Jo...", to je jediný, co jsem ze sebe dokázal vyplodit. "Máš hezký šátek.",pochválila mě. "Ty taky.", nemyslel jsem tu růžovou kočku nebo hranostaje já ani nevím, jak tomu holky říkají, zkrátka myslel jsem její výstřih. Jak jinak. Najednou si vzpomenu na Sebastiana a řeknu: "Promiň, ale tady normálně sedí můj kamarád, jenom je v nemocnici.", zamumlal jsem smutně. "Co se mu stalo? Chudáček....", je tak milá a hodná a krásná. Z oka mi kápla slza a zničila můj make-up. "Proč brečíš? Je to vážný, že jo." "No, málem se udusil krví a ani nevím, estli se probudil." "Chudák", politovala Sebiho a pohled jí spadl na mojí  bouly. "Dio, líbí se mi tvoje jméno. Připomíná mi slunce s lístky letního vykvetlého voňavého citrónovníku a hloubavým mořem.", zarecitoval jsem. Zčervenala a řekla: "Ty básníku." Vím, že to maj holky rády, protože mamka mě vždycky málem rozmačkala objetím, které mi za to věnovala. Nenápadně Diu chytnu za ruku. Neucukne a ještě víc ruku zmáčkne. To je  tak .... úžasné. Můj mozek ale zapomněl na Sebastiana, srdce, které je celé jeho mi ale nedovolí ho podvést s Diou. Nemůžu. Ucuknu a kreslím na obal staré učebnice Sebastianův obličej. Dia si toho nevšímá.

Doktor mi slíbil, že za týden budu moct mluvit a úplně v pořádku. Uvědomil jsem si, že jsem vlastně nahý, protože mám okolo pasu jen župan. Chtěl jsem se zase vyspat, ale začal jsem se zase dusit. Doktor mi pohotově do ruky vrazil inhalátor  a pak mi do pusy vložil nechutný prášek. Teď už jsem fakt chtěl spát, ale doktor řekl: "Máte návštěvu pane  Sebastiane." Naznačil jsem ať otevře. Christian. Nedokázal jsem se neusmát. Objal mě a :" Sebastiane, já jsem tak rád, že žiješ. Chtěl bych ti představit moji novou kamarádku a naši spolužačku Diu Cassovou.", držel ji za ruku. Nesmím se začít mračit. Usmál jsem se a podal jí bez vládou ruku. "Přišel jsem se na tebe podívat. Nechceš si popovídat?" Otevřel jsem ústa a vydechl, abych mu tak nějak naznačil, že nemůžu. "Ježiši promiň, já zapomněl. No tak ahoj, musíme ještě s Diou dojít do kavárny. Ahoj zítra." Odešel a já se rozbrečel. To mě snad už nemiluje, když s ní je tak šťastný? Ne je to jen kamarádka, ale co když ne.