Co ke mně cítíš?

Jen "malý" záchvat

Christian se na mě úplně zaujatý díval a já jsem měl jen hlavu otočenou k tabuli. Bylo to nepříjemné, tak jsem ho jen koutkem oka pozoroval. On se na mě i po vražedném pohledu pořád dívá a už se i usmívá. Ucítím něčí ruku na dlani. Ucuknu. Zachvěju se.  Christianova ruka se nepozorovaně přemístila pod moje tričko. "Je hodina.",sykl jsem naštvaně. "Já vím.", zamumlal. Najednou se přihlásil a. ......

"Paní profesorko, Sebastianovi zase teče krev z nosu, já s ním půjdu na toalety.", řekl jsem rázně a Sebastian si sáhl na nos. Celý ukazováček má od krve. "Takže jsi nelhal.", šeptne. "Dobře, běžte.", zamumlala znuděná paní Gerfhornová a odfrkla si. Jedním koutkem jsem se pousmál. Podíval jsem se na zmateného Sebastiana a zatáhl jsem ho do první kabinky. Jediný problém byl, že mu ta krev tekla doopravdy.

Začal jsem se dusit krví v ústech a v nose. Nemohl jsem se nadechnout, vůbec. To neni normalní záchvat, co mám každý den. Normálně se mi dostane krev jen do úst, a když se prehřeju nebo vzruším tak do nosu, ale ještě se mi nestalo, že by se to tak špatnou náhodou nestalo zároveň. "Sebastiane! Sebastiane! Sebastiane! Neopouštěj mě! SEBASTIANE!", slyším Christianův zoufalý hlas a cítím jak se mnou třese. Slyším to čím dál tím míň. Jeho hlas se ztrácí a moje duše taky. Zavřel jsem oči a snažil se jakkoliv nadechnout. Na chvilku jsem se dokázal nadechnout jednou nosní dírkou a potom zase nic.

Do prdele!!! On mi tady umřel v náručí!! A kvůli mě, protože jsem ho chtěl zjebat!!! Rychlé se zvednu a zavolám sanitku. To už sem doběhne i Gerfhornová a začne ječet. Pohladím umírajícího Sebastiana a septu mu do ucha: "Neopouštěj mě. Prosím."

Začal jsem dýchat, pomalu, ale jistě. Otevřu jedno oko a vidím Christiana, jak běží za lůžkem, na kterém mě vezou někam. Kam? Co se stalo? Kde jsem? Co tu dělá? Doktoři zavřeli dveře a jeden mě rychle uspal.

Seděl jsem si tam tak na stoličce a čekal, až mi dovolí jít dovnitř, když přiběhla úplně udýchaná Sebastianova matka. Začnu si s ní povídat a ji to asi uklidňuje. Z pokoje vyjde jeden doktor a nevypadá moc šťastně. To je ale asi normální, protože nás pustí do pokoje. Sebastian spal. Má dýchací přístroj a mračí se. Jeho matka mu hned začne hladit ruce a všechno a já se tady cítím docela špatně. Naškrábu Sebastianovi "dopis" a položím  ho na stůl. Až se probudí tak bude buďto hezky potěšen nebo dostane infarkt.....já fakt nevím.