Co ke mně cítíš?

Klid? (15+)

Takže, tuhle kapitolu fakt NEDOPORUČUJU!! lidem mladší 15 let a nebo těm, co nemají rádi yaoi. Takže upozornění se konalo a to co teď uděláte není v mích rukách. RoughEthan. ;D Myslím to vážně.

Zazvonil budík. Rychlostí blesku vystřelím z domu a cestou si ještě dodělávam make-up. Sebastian se už vrátí. Usmíval jsem se celou cestu. Zazvonim na zvonek u Sebastianova baráku. "Kdo tam?", ozve se Sebiho známý unavený hlas. "Christian.", řeknu a ve dveřích se objeví ta známá tvář. Usmívá se. Vběhne na mě a obejme mě.

Objemu ho a zašeptám: "Tak moc si mi chyběl.", Chris mě po chvíli obejme tak pevně, že se nemůžu pohnout. "AU.", málem mi zlomil páteř. "Pr promiň j já nn nechtěl." "Nic se nestalo. Pojď do školy.", kývnul a zajel mi rukou do vlasů. Bylo to tak dokonalé.

Držel jsem Sebiho za ruku. Sebi se ke mně ještě víc přitiskne a mě je skvěle. Všechny ty starý báby ze Sabastianovi ulice se na nás dívali tak zle,  že jsem je chtěl .... ale nemůžu. Sebastian mě pustil a zamířil do třídy. Nechtěl, aby nás takhle někdo viděl. Už tak jsme šikanovaní.

Vběhl jsem na záchod. On se mi z něho postavil? Tak to ne e. Snažil jsem se ho nějak sklidnit, až se mi to povedlo. Vrátím se do třídy a Christian se zase baví s tou holkou. Vražedně jsem se na ně dívám z rohu dveří. Najednou mě někdo zvedl za límeček a řekl: "Co si jako myslíš že děláš? Ty buzno!" Snažil jsem se vyprostit. Mlátil jsem kolem sebe a všude. Ucítil jsem pachuť krve v ústech.

"Pusťte ho!", zařval jsem rozzuřeně. Chtěl jsem se na toho chlápka vrhnout, ale Cassová a spol mě chytili a svázali. "Vždyť se udusí!", zařval jsem už zoufale a asi mi tekly slzy, ale to jsem nevnímal, vždyť se tam dusí. Sebastian spadl na zem a ležel. Bezhnutí a bez známky života. Pustili mě a odběhli, zbabělci.
"No tak, Sebi! Probuď se! Prosím. Neopouštěj mě znova.", slezl jsem.

"Jsem v pohodě. Jenom jsem to dělal.", to byla mega lež. "Máš úkol?", snažil jsem se zaměřit konverzaci na jiné téma. 

Nevěřím mu, ale co, je v pohodě a to je hlavní. Pomůžu Sebimu se zvednout a dovedu ho k lavici. Dám mu francouzáka a on se připojí do naší hry s jazyky. Potom mu zajedu rukou pod tričko a začnu si hrát s jeho bradavkami, ale on se odtáhne.

"Promiň, ale mohl by nás někdo vidět.", řekl jsem zklamaně a jsem vytáhnul z Christianovi tašky sešit na literaturu. On ten úkol taky nemá? Sakra. Další nudný den ve škole skončil poznámkou o literatuře, stejně těch pětek tam mám už miliardu. V šatně si Christian oblékl svůj kabát a šálu. Chytil mě za ruku a táhnul mě k sobě domů. Nebránil jsem se.

U vchodu u domu ho vezmu do náruče. Je pátek, nikdo není doma a my si můžeme užít. Položil jsem Sebastiana lehce na postel a lehl jsem si vedle něho. Obejmul mě a dokončil pusu, kterou jsme ve škole nedodělali. Svléknu mu triko a otočím ho na břicho. Nic? On se nebrání? Ok no... Stáhl jsem mu kalhoty a zajel jsem rukou pod boxerky. Pohyb dolů a nahoru ho úplně dodělal. Udělal se mi do ruky. Obejmul jsem ho. "Kdyby se ti něco nelíbilo, tak mi řekni.", odpovědí bylo jenom slastné vzdychání. 

                                                                                  (Pokračování příště)