Mr.teacher Edward Styles [H.S] CZ

1.část

"Já jí tak nenávidím" zavrčela jsem a přitom si tiskla svůj polštář k obličeji. Ví že vyspávám do poslední sekundy co můžu a ona už od 6 ráno musí po celém domě pouštět ty své sračky. A protože matka jezdí do práce už v půl 6, jediný osobě které to vadí jsem tudíš já.

Táta každé pondělí odjíždí do své práce a vrací se až v pátek večer, což znamená, že je tu vždy jen na víkendy.

Nechtěně jsem se vyhrabala z postele a odešla do koupelny. Při cestě jsem nezapoměla ségře pořádně kopnout do dveří.

V koupelně jsem se vysprchovala, usušila se, vyfénovala vlasy a protože jsem byla kudrnatá a neměla jsem sílu si je ještě vyžehlit, rozhodla jsem se pro menší drdol na temeni hlavy.

Vyčistila jsem si ještě zuby a v županu jsem šla zpátky do svého pokoje se obléct.
Jakmile jsem byla oblečená. Vzala jsem si batoh a šla jsem rovnou dolů.
Když jsem šla kolem kuchyně, u stolu už seděla Jodie a něco žrala.

Chtěla jsem kolem ní nenápadně projít, ale zpozorovala mě.

"Chelsie čekej! Jdu taky" křikla na mě, když už jsem byla u dveří. "Kurva!" šeptla jsem si pro sebe.

"Za ten tvůj budíček? To sotva!" procedila jsem mezi zuby a otočila se zády ke dveřím k ní.

"Alee prosím tě setřičko, dřív nebo později bys stejně musela vstát" mrkla na mě.

"Jasný, ale né už v 6 ráno!!" vyjela jsem a dramaticky pohodila rukama kolem sebe. Jodie se jen zasmála. Zabít, zničit.

Protočila jsem oči, obula si boty a pak otevřela dveře. Ona už mi byla v patách, doběhla mě a šli vedle sebe. Cesta trvala asi 15 minut a v naprosté tichosti.

Když jsme došli ke škole, rozdělili jsme se a každá šla do své třídy. Jako první hodinu na mě čekala matika. Nenávidím ji, nebaví mě, nechápu jí a skoro z ní propadám. Navíc ta učitelka co nás jí učí, teda...Vetší čubka snad neexistuje.

Jestli jste někdy viděli Harryho Pottera, vzpomeňte si na díl Fénixův řád a na profesorku Umbridgeovou. Malá, stará, oblá ženská, často oblékaná v růžovým kostýmku a nenávidí mladší generaci. Podobná je i paní Morrisonová, krom toho že místo růžových oblečků nosí i jiné hnusné vybledlé a různě barevné šactvo. Dělávám nachváli a tak. No hrůza.

Konečně jsem nepřišla pozdě na hodinu a ona sama mešká. Po 10 minutách do třídy přišel pan ředitel, který nás má i mimo jiné na občanskou výchovu.

"Dobrý den studenti, teď před chvílí jsem se dozvěděl, že paní Morrison měla dnes nehodu" řekl ředitel a já jsem si v duši říkala : Konečně na tu mrchu došlo!

"Nebojte se, nic vážného to není-" škoda...

"-Má zlomené obě nohy a menší otřes mozku. Zkrátka teď nebude delší dobu ve škole a proto budete mít supla na dobu neurčitou.." pokračoval. Noo super. Doufám že ten supl nebude horší jak ona. I když...To není nikdo.

"..A protože supl příjde pozdějš, nyní si vezmeme občanku a příští hodinu budete mít matiku.." dořekl říďa a my se přizpůsobili.

Po hodině na mé rameno zaklepal můj nejlepší kámoš Niall. Bavíme se spolu už od malička. Je přátelský, hodný, milý a má nepřekonatelnou chuť k jídlu...No já mám co říkat, přiznávám. Sedíme vedle sebe v lavici úplně vzadu.

O přestávce se mě ptal, jestli bych se odpoledne nepřišla na něho podívat, že mají fotbaloví zápas. Odpověď byla jasné ano a on se usmál. Když zazvonilo na hodinu třída se uklidnila a Niall si ustlal na lavici. No na rozdíl ode mě on matice aspoň trochu rozumí a proto si může spánek dovolit.

Nedalo mi to a také jsem si hlavu položila na lavici.