Pouto přátelství ✔

Zůstaň

Zase tu stojím, na školním pozemku, na kterém jsem nejspíš naposledy v životě. Je to už měsíc co mě vyhodili. Všechno se od té chvíle zase změnilo, a když říkám všechno, tak všechno. Rozhodl jsem se, že se odstěhuju a nechám tu všechno, co mě táhne k zemi.

Co mě táhne dolů? Jones, John a Castiel.

Ihned jak Johna pustili, začal zase dělat problémy. Je otázka času, kdy ho znova seberou a už nepustí. Jones je podle Charlie ještě větší parchant, než byl, i když jsem odešel, dělá stále problémy ostatním. A Castiel? Čekal jsem, že aspoň projeví zájem, že napíše, zavolá ale on nic. Zmýlil jsem se v něm. Celou dobu jsem si myslel, že nejhorší ze všech tří je John, ale ve skutečnosti to byl Castiel. Nikdy mi fyzicky neublížil jako on, ale zranil mě tím největším způsobem, zlomil mi srdce.

Procházel jsem po trávníku školy. Mířím na hřiště, kde se mám sejít s Charlie a Benem.

Vyšel jsem za roh. Naskytl se mi pohled na hřiště, na kterém stálo několik desítek studentů. Došlo mi to až dýl, že budou mít tělocvik. Pomalu jsem došel až k davu lidí. Z davu se na mě vyřítila Charlie.

,,Deane!" přiběhla a objala mě. Za ní šel pomalu Ben.

,,Jdu se rozloučit," řekl jsem tiše, zatímco jsem jí stále objímal.

,,Furt jsem si přála, aby jsi řekl, že zůstaneš."

,,To nejde, už jsem našel práci a bydlení."

,,A co Andy se Samem?"

,,Za hodinu je vyzvednu a jedem."

Bavili jsme se dalších pět minut, ale když se na hřišti objevily dvě osoby, přestali jsme.

,,Takhle spolu chodí furt," řekl Ben. Charlie ho ihned udeřila do ruky, aby to přede mnou neříkal.

Jones byl vysmátý, v podstatě jako vždycky, když byl poblíž Castiela, ten ho jen poslouchal. Vyrazil jsem pryč, ale Charlie mě chytla za tričko.

,,Nikam nejdeš, nebudeš se jim furt podřizovat," má pravdu, pokaždé jsem odešel já né oni.

Zase jsem zacouval zpět na místo, na kterém jsem stál před chvílí. Ze začátku si mě nevšimli, to se ovšem změnilo za pár sekund, když mě zbystřil Jones.

,,Co sem lezeš?" zeptal se překvapivě klidně.

,,Chyběl mi ten váš blbej ksicht," moc jsem nepřemýšlel, teď už jsem mohl říct cokoliv. Nadechl se, že začne křičet, ale Castiel ho chytl za rameno a naznačil mu, aby to nedělal.

Stoupl jsem si zády k nim, abych měl rozhled po studentech. Soudě podle jejich pohledů, určitě nebyli šťastní, že přišel na tělocvik i Jones.

,,Leze za ním všude, nedivil bych se, kdyby s ním chodil i na záchod," řekl zase Benny, tentokrát mu Charlie nic neřekla, jen přikývla.

Celou dobu jsem dělal, že za mnou nestojí, normálně jsem se bavil s ostatními. Otočil jsem se, až když mě Castiel chytl za rameno. Jeho dotek poznám vždycky..

,,Deane? Můžeme si promluvit?"

,,Ne, to nemůžeme, pane Novaku," odsekl jsem ho, jak nejlépe jsem mohl.

,,Můžeme," řekl krátce. Chytl mě za triko jako před tím Charlie. Ruku jsem mu ale odtrhl pryč. Otočil jsem se zpátky na dav studentů.

,,Vyslechni ho," řekla Charlie, zatímco mě přitáhla blíž, aby jí ostatní neslyšeli.

Pohlédl jsem na Castiela, který stále trpělivě čekal. Kývl jsem. Vzal mě stranou, zatímco Jones zahájil tělocvik. Nevypadal vůbec spokojeně.