Pouto přátelství ✔

Pan Novak

,,Stačí?" zopakovala znova Charlie stojící před Deanem, jenž nepřetržitě sledoval muže, který má být Castiel Novak.

Dean svůj pohled odtrhl až poté, kdy mu Charlie potřetí přejela dlaní před obličejem.

,,Haló, jseš v pohodě?"

,,Proč bych nebyl?" odpověděl Dean a jakoby se nic nestalo pokračoval k té nejzadnější lavici u okna, kde už seděl ten nejchytřejší kluk, kterého Dean znal - Ted, hned jak Teddy uviděl Deana jak si to míří k němu, vstal a přesedl si poslušně jinam, čehož si všiml i Castiel a to Dean moc dobře věděl. A takhle to bylo pokaždé, když někam přišel, všichni se chovali vždy stejně, i když nebyl důvod.

Dean tedy došel k teď už své lavici a usadil se. Zrovna z tohoto místa měl výhled až na školní hřiště, po kterém byly rozestoupeny hloučky žáků. Dean si stál za tím, že je zbytečné být v jedné z nich, bavil se s každým a nic ho tedy nemuselo omezovat. Nejvíce respektovaná skupina tvořila všechny bohaté a namachrované kluky, kteří se zajímali jen o to, koho zbijí a s kým se vyspí. Ze zamyšlení ho ovšem vyrušil až zvonek, po kterém se všichni usadili. A pak to všechno začalo.

,,Tak vás tady vítám, jmenuji se Castiel Novak a budu vás učit anglický jazyk a tělocvik," představil se Castiel.

Poprvé, co Dean slyšel Castielův hlas a už teď byl ohromen. Dean sledoval učitele neslyšíc ani jedno slovo, přičemž jen pozoroval pohybující se ústa.

,,A ty?" zeptal se Castiel míříc otázku na Deana, který byl zase v jiném světě a úplně mimo dění.

,,Prosím?" otázal se Dean zmateně, netušící, co se právě děje.

,,Tvé jméno," zopakoval s úšklebkem Castiel.

,,Dean."

,,Dobře Deane, ale teď už prosím tě dávej pozor, ano?" poprosil ho  s úsměvem.

Dean už jen přikývl stále sledujíc Castiela, zatímco už mluvil na někoho jiného. Nemohl si nevšimnout, jak na něj celou dobu zírá Charlie, které na očích viděl blížící se otázky.

- - - - - -

Po zazvonění za Deanem ihned vtrhla Charlie, s čímž počítal.

,,Co ti sakra je? Proč furt nevnímáš?"

,,Nic mi není, chovám se úplně normálně," odpověděl chladně Dean, zatímco si uklízel věci do batohu.

,,To jsem viděla, zíral jsi před sebe a byl úplně mimo."

,,Jsem v pohodě!" zakřičel Dean, což Charlie nečekala a řekněme, že to nečekal ani Dean.

Charlie se jen naštvaně otočila a odešla ze třídy, ve které už zůstal jen Dean a Castiel. Dean sledoval Castiela, který seděl za svým učitelským stolem zabraný do učebnic. Sledoval ho do té doby, než se ohlédl. A tak tam jen stál a zíral, dokud si nevšiml, že Castiel otvírá pusu, aby něco řekl, přičemž Dean zareagoval jak nejlépe mohl, rychlým opuštěním místnosti.

-

*Castiel*

Castiel právě přišel do sborovny, ve které už seděl celý učitelský sbor. Sedl si přesně doprostřed, takže měl přehled o čem se každý baví. Zatí co si prohlížel své papíry přišel za ním Steve, Steve Smith, kterého jediného znal před tím, než sem nastoupil.

,,Rak co první hodina?" zeeptal se s úsměvem na tváři poté, co ho poplácal po zádech.

,,Překvapivě dobrá, čekal jsem podle toho co říkáte, že to bude boj," odpověděl Castiel, zatímco stále sledoval papíry na stole.

,,Tak to musel chybět Winchester, Benn a Carter, jinak si to nedokážu představit," Steve se smíchem vyjmenoval jména těch 'bad boyů', kteří mají být hotové peklo.

,,Benn s Winchesterem byli a nic nedělali."

,,Benna bych ještě pochopil, když tam nemá Cartera, ale Winchestera ti nevěřím."

Castielovi už docela vadilo, jak se každý učitel naváží do těch samých studentů, i když vlastně ani neví, proč se tak chovají nebo jaký mají život.

,,Proč jste všichni vysazení na Winchestera? Dean se mi zdál v pohodě," zeptal se Castiel, poprvé odvracejíc pohled z papíru na Steva, jenž se začal nekontrolovatelně smát.

,,Vážně to chceš slyšet? To aby sis uvolnil nejmíň dvě hodiny, aby jsi vše vyslechl."

,,Chci."

,,Dobře, řekněme, že každého studenta zbil nejméně třikrát, rozbil nespočet školního majetku, dva učitelé byli u psychologa po půl roce učení, jednou zlomil tělocvikáři úmyslně ruku, nepočítám už ani nadávky a urážení mě a dalších učitelů, surové chování při americkém fotbale, hokeji a dalších sportech nebo také to, že se rozhodl nepřijít dva měsíce v kuse do školy."

Steve to pomalu odříkal jako básničku, ale Castielovi furt nepřišlo, že ten kluk nebo spíše už muž je takový, jak se o něm říká.

,,Však uvidíš dneska na tělocviku, zahrajte si třeba americký fotbal," dodal naposledy, než zazvonil zvonek a všichni učitelé se rozešli do svých tříd.

-

Castiel už šel na svojí poslední hodinu, tělocvik, který tu bude učit poprvé. Ve třídě na tělocvik by měl mít největší zvířata ze školy, kteří rádi vyhledávají konflikty, čehož se obával, protože mu každý připomínal, jak špatní jsou.

Když dorazil na hřiště, kde už se pohybovalo nejméně dvacet pět studentů, musel hned řešit první potyčku, ale hlavními aktéry nebyli ti jmenovaní agresoři, ale dva slabší kluci, kteří se bůhví proč fackovali. Než k nim došel, aby je odtrhl, přišel k nim Dean s Benem a odtrhli je, přičemž přidali i výchovný pohlavek.

Castiel to přešel, než aby si už první den udělal nepřátele. Jakmile se hloučky studentů uráčily přijít, přikázal, že se dnes bude hrát fotbal, protože si hned první den na krk nechtěl ušít nějaké vážné zranění při americkém fotbale.

Fotbal probíhal tak jak očekával, ti chytří a nesportovní typy se držely stranou, zatímco oblíbení a sportovně založení kluci hráli tvrdě a se zkušenostmi.

Castiel si vzpomněl na rozhovor, který měl se Stevem a po celý zápas sledoval Deana, který tak tvrdě nehrál, sice občas někoho tělem shodil, ale spíše se snažil hrát pro výhru. Ze sledování zápasu ho vyrušil menší chlapec, který v ruce držel tak 4 až 5 letého klučinu.

,,Dobrý den, mužů mluvit s Deanem, je to důležité," vysoukal ze sebe.

,,Deane!" zakřičel Castiel, aby upoutal Deanovu pozornost. Poté, co se Dean ihned otočil, Castiel naznačil rukou, aby za ním doběhl.

,,Andy? Co se děje?" ptal se Dean rázem, když si všiml, že v ruce drží Sammyho, kterého od něj rovnou vzal.

,,Učitelka volala, že mu je špatně, tak jestli ho vezmeš k doktoru."

Po Andyho odpovědi pohledy všech Winchesterů skončily na Castielovi.

,,Jo, můžete jít."

,,Díky pane," odpověděl Dean s úsměvem.