Pouto přátelství ✔

Sblížení

Dva týdny, dva týdny od té doby, co odešel a zatím se nevrátil, přemýšlel Castiel, který právě seděl jako každé pondělí v učebně a čekal na zvonek, po kterém zase začne učit. Už by se měl vrátit.

V tu samou chvíli, ve které se Castiel procházel svými myšlenkami se ve dveřích učebny objevila Charlie, Charlie byla jiná jak všechny dívky ve škole, byla jednoduchá, vtipná a stále pozitivní, což se Castielovi líbilo a oceňoval to.

,,Charlie?" zavolal na ni z druhé strany učebny.

,,Ano?" odpověděla Charlie s platem kafí v ruce.

,,Chtěl bych se zeptat, kdy přijde Dean? Už tu dlouho nebyl, nikdo ho neomluvil," vysoukal ze sebe Castiel.

,,Dnes by měl přijít podle všeho," odpověděla s úsměvem na rtech.

,,Dobře, děkuju."

Hned poté co se dobavil s Charlie, se ve dveřích objevila známá silueta postavy, Dean. Dean nebyl sám, v ruce držel dítě, které podle všeho byl jeho mladší bratr a v druhé malý batoh. Dean se po vstupu do třídy jen přivítal s Charlie a zase si to razil pryč. Kam sakra zase jde, pomyslel si Castiel, myslel, že zase odchází. To se ale ovšem spletl, Dean se po deseti minutách vrátil tentokrát bez dítěte ale s Bennym po boku. Ti šli okamžitě za Charlie, která jim každému rozdala kafe a jemně oba obejmula. Castiel měl plno otázek, ze kterých ho bohužel vyrušil zvonek.

Průběh hodiny byl klidný, nikdo nic nedělal, každý poslouchal a právě proto stále nechápe, proč je každý učitel pomlouvá a odsuzuje.

-

*Dean*

Vrátil ses, slyšel Dean z každé strany, zatímco procházel školní chodbou plnou studentů, ze kterých znal jen polovinu. Pokaždé každý zíral, obzvláště dnes kdy s sebou měl Sammyho, kterého dnes musel dát do školky on.

Dean vstoupil do té známé učebny, ve které už seděla Charlie a netrpělivě čekala, až se někdo známý objeví.

,,Proč máš sebou Sama?" zeptala se sotva vešel.

,,Dneska ho dávám do školky já, tak si sem jdu dát batoh a jdu ho hned odvést," odpověděl Dean.

Dean koukal na Charlie, když mu došlo, že je v místnosti ještě někdo. Castiel. No jo, vlastně Castiel, uvědomil si Dean, když na něj krátce pohlédl. Chyběl mi, řekl si v duchu, zatímco zase odcházel ze dveří pryč.

-

Celý den utekl jako voda, Dean se sotva rozkoukal a už byla poslední hodina, tělocvik, který měl jako jediný pořádně rád. Všichni už byli nastoupení na hřišti, přičemž se každý bavil s každým. Ze strany se ozývalo furt to samé, kde je ten Novak. A právě v tu chvíli se na hřišti objevil Castiel.

Bez toho saka vypadá dobře, pomyslel si Dean, když sledoval blížícího se učitele.

Sotva Castiel došel k hloučku studentů hned zavelil, že se dnes bude hrát americký fotbal. Noční můra všech slabých studentů.

Castiel rozdělil všechny na dva týmy, Dean a jeho přátelé byli překvapivě ve stejném týmu proti těm nejagresivějším klukům ze školy.

,,Tak jo, týme, tohle bude složitý, takže se všichni kryjte, aby se vám nic nestalo," zavelil Dean hloučku lidí, kteří byli v jeho týmu. A pak to vše začalo.

Všichni už byli na svých pozicích, když začala hra, které Dean potom litoval.

Dean právě probíhal po pravé lajně a nabízel se na míč, který mu Benny házel, když při skoku a pokusu ho chytit, tvrdě narazil na Elliota, jenž ho trefil loktem do hlavy. V tu chvíli se Deanovi začal celý svět točit, z jedné strany slyšel křičení Bennyho, z druhé strany ječení členů jeho týmu a ze třetí strany Castiela.

,,Deane? Deane!" uslyšel křičet Castiela.

Po prvním otevření očí před sebou uviděl Castiela a Bena.

,,Je ti něco?" ptal se hned starostlivě Castiel.

Dean jen zavrtil hlavou a ihned se soukal na nohy, přičemž mu pomáhal z jedné strany Castiel a z druhé Ben.

,,Hlavně pomalu," připomínal mu Ben.

,,Posaď se tady," ukazoval Castiel na lavičku.

Dean se tedy posadil, zatímco Castiel odpískával další hru. Poté se za ním vrátil.

,,Jsi v pohodě? Nechceš napít?" zeptal se Castiel Deana, zatímco si sedal vedle něj na lavičku.

,,Divím se, že se tak staráte, to jste neslyšel o tom, jakej jsem grázl? Jak každého biju? Že nemám city a o nikoho se nestarám?"

,,Víš, Deane, já věřím, že.." začal ze sebe soukat Castiel, mezitím co se díval Deanovi do očí.

,,Zranění lidé ubližují lidem. Někdy jsou lidé zlí, protože se s nimi hrozně zacházelo, někdy jsou lidé naštvaní, protože jim někdo zlomil srdce. Je lehké soudit lidi podle zevnějšku, lidé musí být vyspělí natolik, aby rozuměli tomu, že my nevíme čím ti lidé procházejí. Bolest mění lidi," Mezitím co Castiel mluvil, došlo Deanovi, že zrovna tomuhle chlapovi záleží na studentech, že mu záleží na něm.

,,A proto neposlouchám všechny ty věci, co o tobě lidé říkají, neví co se děje v tvém životě, já to taky nevím, vlastně tě ani pořádně neznám, ale neodsuzuju tě, protože vím jaké je, když to někdo dělá," dodal ještě s úsměvem na tváři.

Dean mohl jen tupě sledovat Castiela, který se zase chystal odejít ke studentům hrajícím fotbal.

,,Pane Novaku, děkuju za důvěru," na to mu jen odpověděl úsměvem a pokračoval dál za týmem.

-

,,Jseš si jistej, že to zvládneš?" zeptala se Charlie.

,,Jo, všechno je v pohodě, můžeš jít," odpověděl jí Dean.

Dean se právě nacházel v baru, ve kterém pracoval, aby si mohl dovolit bydlení pro sebe a bratry.

,,No nevím, prý tě trefil pořádně," dodala nejistě Charlie.

,,Trefil, ale už jsem v pořádku, můžeš jít."

,,Dobře no," odpověděla Charlie, když si už vyndavala peněženku, aby mohla zaplatit, co dnes vypila.

-

*Castiel*

To byl dneska den, pomyslel si, když jel v autě ze školy. Tělocvik se vždycky zdál tak jednoduchý, ale teď to je o život, přemýšlel zase Castiel, když si vzpomenul na zranění Deana, ten kluk je zvláštní. Snažil se nad ním a školou nemyslet, takže se rozhodl, že se staví v baru. Poněvadž tu byl Castiel nový, netušil kde to je nejlepší, takže zajel k tomu nejbližšímu k jeho domu.

Castiel stál už ve dveřích, které za sebou zavíral, když se najednou otočil, nemohl uvěřit tomu, co vidí, za barem stál samozřejmě nikdo jiný než Dean, Dean Winchester.