Pouto přátelství ✔

Jones

Seděli na lavičce, já šel k nim. Bylo zase pondělí, což znamenalo školu, ten stereotyp, který začínal být stále více otravný.

,,Čau," řekli sborově.

,,Ahoj."

Sedl jsem si vedle Bennyho, ten mi ihned nabídl cigaretu.

,,Dík."

Začali se bavit o seriálech. Chvilku jsem poslouchal, ale po lté jsem přestal. Šel tam Castiel. Mířil si to z parkoviště.

,,Deane? Kam zase koukáš," zeptala se Charlie.

Benny se nahl, aby se mohl podívat, jakým směrem koukám.

,,Ouuuu," začali všichni sborově.

Všichni do mě strkali, přičemž se i smáli.

,,Nechte toho!" sykl jsem na ně, ale oni stále pokračovali.

Byl blízko, hodně blízko. Nešel do školy.

Kam sakra jde?

,,On jde k nám?" zeptal se Alex.

,,Vypadá to tak," přidal Benny.

Něco si mezi sebou šeptali, já ho ale pořád sledoval. Vážně jde k nám.

Přišel až za námi. Beze slova mi z ruky vzal cigaretu, kterou si poté dal do pusy. Všichni jsme koukali s otevřenou pusou. Jakmile jí vyndal, promluvil.

,,Co koukáte?" zeptal se s úsměvem na tváři.

Vdechl do sebe kouř. Cigaretu poté zahodil na zem.

,,Stejně to je nezdravý," koukal mi přímo do očí a já nazpět. Na chvíli jsem zapomněl, že kolem nás sedí ostatní. V tu chvíli byl on jediný, koho jsem viděl v barvách. Zase se smál.

Mrknul na mě, pak odešel. Celou dobu jsem sledoval jak odchází.

,,Tak jo, co se to právě stalo?" zeptala se zmateně Charlie.

Všichni se podívali na mě. Začal jsem se hloupě smát.

,,Ty jsi případ," nadhodil Alex.

Všichni najednou vstali a odešli. Já furt seděl. Vstal jsem až za chvíli. Vešel jsem do školy, přičemž jsem mířil na záchody. Zbývalo mi ještě pár minut. Uslyšel jsem zvonění, a tak jsem šel ihned do třídy. Všichni už tam seděli, jediný já chyběl.

,,Kde jste byl pane Winchestere?" zeptal se Jones, Chris Jones.

Koukl jsem se na hodinky, bylo třicet sekund po zvonění. Zvedl jsem na něj obočí.

,,Na záchodě?" řekl jsem tázavým tónem.

,,Píšu vám pozdní příchod," řekl tím protivným tónem, který používal.

,,To jako proč? Jste upadl na hlavu?" Třídou se rozezněl tlumený smích.

,,Tak pán bude ještě drzej, táhni si sednout!" zakřičel přes celou třídu. Nic jsem neřekl, šel jsem si sednout. Sedl jsem si vedle Alexe. Jakmile jsem dosedl, třídou se zase rozezněl křik.

,,Dneska sedíš sám!" zakřičel. Protočil jsem očima, stále jsem seděl.

,,Neslyšíš?!"

,,Jdi," řekl tiše Alex.

Vstal jsem. Měl jsem chuť odejít pryč, ale udržel jsem se. Přesunul jsem se nejpomalejším pohybem, jakým to šlo.

,,Takovýhle oprsklý fakany jsem ještě nezažil," zamumlal Jones. Všichni ho slyšeli.