Pouto přátelství ✔

A teď?

Stál jsem v Bobbyho dílně, když vstoupil.

,,Čau Deane," pozdravil mě. Jen jsem na něj kývl.

,,Co děláš?"

,,Opravuju auto jednoho kamaráda."

Je vůbec kamarád nebo něco víc?

Tentokrát na mě kývl on.

,,Chceš pomoct?"

,,Ne, díky," dnešek je náročný, hodně náročný.

Před pár hodinami jsem odvezl Castiela domů. Po cestě jsme si ani nic neřekli, jako by jsme najednou nevěděli co. Měl jsem špatný pocit z toho, že jsem ho před tím barem políbil, ale kdo se mohl ubránit.

Bloudil jsem v myšlenkách, zatímco jsem opravoval.

,,Co bude s Johnem?" uslyšel jsem za zády.

,,Buď ho zavřou a nebo pustí, víc nevím," když zmínil Johna, přejel jsem si rukou po čerstvých ranách ze včera.

Chtěl se zeptat na něco dalšího, ale vyrušil ho Andy se Samem, kteří vešli dveřmi.

,,Deane? Nechceš s námi někam zajít?" odvrátil jsem pohled od auta na ně.

,,Mám práci."

,,Teď už ne," dodal Bobby, zatímco mi naznačoval ať klidně jdu. Chtěl jsem protestovat, ale on zase promluvil.

,,Jdi."

-

Seděli jsme v cukrárně, Andy se Samem se cpali sladkým a já je sledoval. V očích jim hrála ta jiskřička dětské radosti, která mi dříve tak moc scházela.

,,Ty si nedáš?" zeptal se Andy. Sotva jsem mu rozuměl, jak měl plnou pusu jídla.

,,Ne," odpověděl jsem krátce. Žaludek mě bolí už od rána, tohle by moc nepomohlo.

,,Ehm.. Deane?" zeptal se nejistě Andy, tázavě jsem se na něj podíval, aby vyklopil, co chce říct.

,,Jak to máš s tím učitelem?" zaskočil mě.

Sám nevím..

,,Jak to myslíš?" potřeboval jsem čas, abych si vůbec rozmyslel, co mu na to řeknu.

,,Miluješ ho nebo to není stálý?" čekal co řeknu, ale já se na něj jen díval

,,Já nevím.." sklopil jsem hlavu, aby jsem neviděl, jak na mě zírá.

,,Hele.. já jen chci, aby jsi věděl, že tě budu podporovat ať už to je mezi vámi jakékoliv," tímhle mě dodělal úplně.

Zvedl jsem pohled. Usmál jsem se. Naklonil jsem se přes stůl, abych ho poplácal po rameni.

,,Díky."

Vzal jsem si do ruky kafe, abych se napil. Když jsem po položení hrnku znovu zvedl pohled na Andyho, koukal z okna, přičemž měl na rtech ten jeho znepokojující pohled. Chtěl jsem se podívat na co kouká, ale jakmile jsem naklonil hlavu, tak mi jí otočil zpět.

,,Co je? Kdo tam je?" poznal jsem na něm, že si není jistý jestli odpovědět.

,,Neptej se, nerozhlížej se.." když to ale dořekl, vložil se mezi nás Sammy, který celou dobu sledoval tu neznámou osobu.

,,To je ten pán, co hraje hokej!" vykřikl. Ihned jsem se podíval. Pak mi došlo, proč jsem se neměl dívat.

Cas a Jones.