Leave It Like A Secret x2 [BVB ff]

14. vstup

Ahoj lidi, tady unavená Klea.

Pro jistotu to píšu už zase večer, ačkoliv jsem na začátku turné říkala, že budu psát po ránu. Evidentně mi to moc nejde. Ale zpátky ke dnešnímu dni a ne mojí absolutně unavené náladě.

Teď momentálně sedím na gauči a jsem tu sama. Zbytek kapely se rozhodl si jít zahrát něco s BVB. Takže mám vlastně celý autobus jenom pro sebe. A to je pozitivní zpráva. Horší je, že za dva dny musíme být pomalu o 800 km někde jinde. Takže už teď je jasné, že se stavět bude minimálně.

A turné se nám pomalu ale jistě krátí. Bude to už týden, co jsem nenapsala ani jeden vstup a moc se za to omlouvám, ale vlastně nebyl čas a dny byly celkem stereotypní, takže vlastně ani nebylo o čem psát. Dlouhé přesuny jsme si krátili díváním se na filmy, s Tomem jsme dokonce párkrát v autobuse za jízdy hráli na akustiky.

Venda se naučil trochu beatbox, Ema se zlepšila ve zpěvu a Justin s Harrym se nenudili. A prý to už třetí den netahalo tolik uši. Dokonce jsme k nám nalákali i Jake s Jinxxem, kteří si rádi poslechli nové a upravené verze některých starších písní.

Ale pokud by se mě někdo zeptal, co ti tohle turné přineslo a na co budu nejvíc vzpomínat, mám už jasnou odpověď. Turné mi přineslo hromadu krásných vzpomínek, že kterých ta nejlepší je složení písně, nebo spíš upravení textu z Unbroken na Are we there yet?

A s radostí vám oznamuji, tato píseň se bude hrát na našich koncertech odteď už navěky. Teda, jenom pokud právě pojedeme turné.

Chris se bavil, když jsme mu pustili nahrávku a řekl, že bychom mohli dělat Stand up komedie. A co nenapadlo naší kapelu? Zkusit to na dalším představení. Takže jsem dneska přišla na pódium, kytaru kolem krku a v ruce mikrofon. Žádná změna oproti normálnímu příchodu. Teda, normálně na pódium skáču nebo běžím... prostě něco akčního, vstup se musí vzít pěkně od podlahy.

Zpátky k tématu. Přišla jsem na pódium, pozdravil a jsem lidi a začala jsem vyprávět jednu historku. Pak se za mnou objevila Ema, dopověděla historku (Juliet na turné aneb auto před dveřmi autobusu) a poté teprve přišli chlapci. Ti vzali rovnou do ruky své nástroje, Tom kytaru a Venda paličky na bicí. Teď jsem si uvědomila, jak by asi vzal do ruky všechny ty jeho bubny? Společně jsme spustili naší verzi písně Are we there yet a měla opravdu velký úspěch. Poté následovaly normální songy a jako zavírací píseň žádná společná s BVB ale Are we there yet, kdy Andy měl své klasické vokály.

Zkrátka a jednoduše si užíváme turné plnými doušky. A taky podle toho vypadáme. Každý večer přijdeme do autobusu, s Tomem si dáme malý okruh kolem "tábořiště", jak jsme tomu začali přezdívat, a poté jenom rychlá sprcha a spánek. Dneska jsem odmítla běhat, abych mohla napsat alespoň něco málo do deníku. Tak snad se zítra ozvu, máme mít nějakou poradu.

A s tímto se loučím, ačkoliv to byl krátký vstup, ale já izolace vážně chci jít spinkat. Takže dobrou noc deníčku, Klea♡