Her Secret (Marauders) CZ

39. víc

Sirius se den po „suprové" hodině Obrany proti černé magii válel s Jamesem v Nebelvírské společenské místnosti a hřál se u krbu. Hodina Obrany byla nevydařené z jednoho jediného důvodu, který se jmenuje Kate. Přišla jen na poslední čtvrt hodinu, ve které se spolu ještě stihli pohádat a Jonas tomu celému navíc moc nepřidal. Když tak na to vzpomínal, to Jonas ho vytočil jako první. Tenhle večer se do té hodiny ve vzpomínkách zabředl už po třetí. A ani jednou z toho neměl lepší pocit. Navíc po posledních úvahách začal shledávat, že možná tak úplně v právu nebyl.

Bylo to nějak takhle: Sirius podrážděně seděl na katedře jejich učebny a už půl hodiny v kuse prsty klepal o desku stolu. Jonas si hověl v jediném křesle, co tady bylo a svojí trpělivostí ho dováděl k šílenství. Sirius se usilovně snažil na něj neplivnout nějakou hnusnou urážku, ale jeho vůle polevovala a ten ďáblík uvnitř něho, který se ozýval vždycky při jeho Pobertovských plánech, začal vystrkovat růžky. U toho všeho pořád poklepával prsty do dubového dřeva.

Nakonec to byl Jonas, kdo nevydržel něco nepodotknout, což ho více méně překvapilo. Jonasův ledový klid se do té chvíle zdál nezlomný. Ale bylo na něm vidět, že se chystá promluvit ještě minutu před tím, než ze sebe doopravdy něco dostal. Jako první si děsně pomalu dal nohu přes nohu a stejně mučivě pomalým tempem se protáhl. Poté si teatrálně povzdechnul, a ještě pohodlněji se opřel do křesla s čalouněním. Konečně promluvil: „Žere tě něco, že jsi takovej neklidnej?" jeho hlas zněl příšerně afektovaně.

Sirius si byl sice sám moc dobře vědom toho, že takhle ošklivě o něm smýšlí jen proto, že s Kate chodil, ale nemohl si pomoct.

„Co by mě asi tak mělo žrát? To u tebe se divím, že tě ještě ti molové z křesla nesnědli."

„Vtipnej – jako vždycky. Připadáš i Kate vtipný? Jestli jo, tak vůbec nemá vkus."

„Náhodou ho má výbornej." Odseknul a omylem si pěkně naběhl.

„Vlastně pravda. Každý, kdo se mnou chodil má samozřejmě výborný vkus."

„Nechápu, jak s tebou mohla vydržet i jen jednu hodinu. Mě se chce zdrhat už po půlce."

„Klidně běž. Já na Kate tady počkám."

„Zabiju tě." Zavrčel Sirius výhružně.

„No... ne. To se na těchhle hodinách nesmí."

„Ale zranit tě můžu." Konstatoval, a pak se usmál, přičemž křečovitě sevřel hůlku. „Čistě nedopatřením, samozřejmě."

„Můžeš." Přitakal mu Jonas, což Sirius nepochopil. „Zlom mi třeba zápěstí. Prý to docela bolí."

Seděl na nepohodlné katedře a nemyslel na to, že kdyby Jonas na něj neměl nějakou boudu, tak by to jindy neudělal. Sirius prostě jednal. Škubnul prudce rukou, ve které měl hůlku a neverbálně vyslal zaklínadlo. Jonas vykřikl spíš překvapením než bolestí, ale pak se chytil za pravou ruku a pevně zavřel oči a zhluboka se párkrát nadechnul.

No a pak přišla Kate.

„Ahoj! Jsem tady. Co to sakra...?!" vyjekla, když spatřila Jonasův obličej zkřivený bolestí, kterou se snažil ovládnout. Blond vlasy mu při tom spadly do obličeje a Sirius se musel zarazit, aby na něj neseslal něco jako Crucio, když viděl, jak mu Kate ty vlasy jemným pohybem ruky odhrnula z čela. Potom se koukla do obličeje i jemu. Musela spatřit jeho běsnící výraz. Nic jiného, než hněv totiž zatím necítil.

Černovláska se od něj rychle odvrátila, jako kdyby v jeho tváři našla něco, co nikdy vidět nechtěla. Místo toho vzala Jonase jemně za ruku a neverbálním kouzlem zjistila rozsah poškození. Ihned po té bez mluvení také použila kouzlo, které zlomeniny léčí.