Her Secret (Marauders) CZ

1. tajemství

V Londýně na nádřaží King's Cross u nástupiště 9 a 10 právě postával hnědovlasý chlapec. Netrpělivě čekal na své přátele. Zvláštní na něm bylo, že se opíral o vozík, na němž bylo naloženo spoustu knih, a jeho obličej byl celý pokryt hlubokými jizvami. Zelenohnědýma očima prozkoumával nádraží. Najednou začal zuřivě mávat a vyskakovat do vzduchu. Za pár vteřin už se k němu hnali dva černovlasí kluci. Jeden z nich, je měl dlouhé až po ramena a ten druhý zase rozcuchané tak, že mu trčeli snad na všechny světové strany.

„Reme!"„Náměsíčníku!" křičeli ti kluci jeden přes druhého. Spoustu lidí se za nimi otáčelo a koukalo na ně, jako na největší blázny světa.

„Jamesi, Siriusi!" volal zase jmenovaný Remus.

Přiběhli k sobě a krátce se objali a chlapácky poplácali po ramenou. Rozcuchaný James něco zavolal na své rodiče a pak společně se svými přáteli stanuli před přepážkou. Rošťácky se na sebe podívali a prohlásili.

„Jsme připraveni ke každé špatnosti." Nato se rozeběhli, a i se svými kufry proběhli přepážkou. Octli se na nádherném nádraží, před velkou červenou lokomotivou.

„Už se těším do Bradavic." Prohlásil hnědovlasý Remus Lupin.

„Hlavně na knihovnu, co?" popichoval ho James Potter. „Ale já se tam taky těším." pokračoval.

„Hlavně na Evansovou, viď?" rýpnul si pro změnu Sirius Black, mezitím co mrkal na pár hihňajících se dívek. „Koneckonců, támhle ji máš."

A opravdu. Poblíž červené lokomotivy se o kufr opírala jedna zcela rudovlasá dívka. James si automaticky prohrábl rukou vlasy, čímž docílil jen toho, že je měl ještě rozcuchanější.

„Hej, Evansová!" energicky na ní zavolal.

„Co je Pottere!" odpověděla otráveným hlasem, přičemž se pokoušela svýma jasně zelenýma očima vraždit.

„Co bys řekla na rande?"

„Že, ne."

„Ne, jakože ne, nebo ne jakože ne?"

„Pottere, neštvi." dívka protočila očima a zastrčila si za ucho jeden zbloudilý pramínek rudých vlasů - pak pokračovala: "Nikam s tebou nejdu a navíc tohle ne zrovna žádnej dvojsmysl nemá." Nato se otočila na podpatku a zkoprnělého Jamese nechala stát daleko za sebou. Ten se ale otočil na své přátele, kteří se na něj soucitně dívali, a prohlásil: „Stejně mě miluje."

***

Rudovlasá dívka zatím zamířila do volného kupé a rozhodla se, že na své kamarádky počká tam. Otevřela svou tlustou knížku a začala do ní koukat. Místo čtení totiž přemýšlela o tom pablbovi Pottrovi. Doufala, že toho věčného pokřikování tenhle rok nechá. No ale jak se zdá tak ne, takže o něm radši nepřemýšlej. radilo jí podvědomí. Místo čtení se ale zase pustila do přemýšlení. Myslela na svou kamarádku Rachel Faukeovou. Na to, co ji v životě potkalo, a také na to, že jí s jejím tajemstvím pomůže a ochrání ho, protože tenhle rok se Rachel rozhodla přestoupit z Krásnohůlek sem – do Bradavic. Lily věděla, že ji Moudrý klobouk zařadí do Nebelvíru tak, jako do něj jednou dal i jí. Rachel byla jedna z nejstatečnějších lidí, co znala a ve Zmijozelu nebo dokonce Havraspáru nebo Mrzimoru si ji fakt představit nedokázala.

Dveře do kupé se najednou otevřeli a vstoupila krásná hnědovlasá dívka. Rovné vlasy si přehodila na ramena a odhalila tak své čokoládové oči a také své drobné jizvičky, které jaksi kazily dojem šik slečny. Měla je totiž úplně všude. Jedna jí zasahovala až do koutku úst, a jiná se zase táhla od oka až k jejím narůžovělím lícím.