Her Secret (Marauders) CZ

11. hádka a to něco

James se spolu s Petrem chystal na snídani. Sirius se někam vypařil a Remus byl pořád na ošetřovně. Tipoval, že by ho mohli do dneška pustit, ale kdo ví, co se té babizně Pomffreyové honí hlavou. Taky jim ho tam může nechat do konce roku. Pitomá je na to podle Jamese dost.

S Petrem se rozešel ke společence. Už míjeli, krb a pár čalouněných křesel, když do něj někdo narazil. Ten někdo byl dívka a ta dívka byla Rachel. Než stihla ale dopadnout k zemi, tak ji James chytil.

Zmateně se na něj koukla. Proto ji radši postavil na nohy a pustil. Ona se ale zakymácela, a tak ji vzal za ramena, aby neupadla.

„Dík Pottere." Zamumlala a pomalu jeho ruce chtěla setřást.

James ji ale nepustil, protože nechtěl, aby si ublížila a nebyl si jistej, jestli se jí už nemotá hlava.

V tom se ozvalo tleskání. James se kouknul tím směrem a uviděl Lily, jak se usmívá. A usmívala se na něj. Asi proto, že viděla, jak jí zachránil kámošku. Šťastně si myslel.

„Bravo Pottere. Konečně si se začal zajímat o někoho jiného, než o mě. Jsem ráda, že ti konečně nějaká holka padla do oka, ale že zrovna Rachel... No jo. Teď to sice budeš mít s Potterem Rachel těžký, ale až se naučíš správný nadávky, tak už to bude lepší." Rozplývala se štěstím Lily. „Lidičky, já jsem tak šťastná. Pottere, můžeme být kámoši. Teď, když se ti začala líbit Rachel by to možná šlo a..."

„Ale já pořád miluju tebe." Zmateně se na ní koukal James.

„Jo jo. Tak proč se s ní objímáš?"

„Já přece..." James nic nechápal. Jak si hlavně po těch letech, co jí vyznával lásku, může myslet, že se jen tak zamiluje do někoho jiného?

„Hele Pottere neštvi. Celých šest let ti nedělalo problém říct, kdo je prý láska tvého života a teď to Rachel neřekneš? To od tebe není hezký."

„Já jí jen držím, aby nespadla. Ty jsi pořád láska mého života." Vysvětloval jí opatrně, protože se mu s ní zrovna teď nechtělo hádat.

„Opravdu? Takže se mezi váma nic nestalo?" ptala se smutně rudovláska.

„Nic Lily." Odpověděla jí s klidem Rachel.

„Ach jo. A já už doufala, že bude klid." Povzdechla si Lily.

To už ale James nevydržel a zeptal se jí narovinu: „Co ti na mě vadí? Ale teď odpověz vážně."

„Vadí mi, že se chováš jako debil a děcko. Taky mi vadí, že na každýho, kdo se ti jen něčím znelíbí, metáš kletby. Vadí mi, že metáš kletby i na někoho, kdo ti nic neudělal!" zvyšovala hlas Lily, která to opravdu vzala vážně.

„Jako debil a děcko se nechovám. Metám kletby jen na tvé nápadníky a na zmijozeláky." Bránil se James, protože už se z toho hádka stejně stala.

„Ale proč? Já si vždycky myslela, že takhle strašně se chovaj jenom ti zmijozeláci."

„To taky že jo!" Už křičel i James.

„No!"

„No, co?!"

„No nic. Dej mi pokoj."

„Ty sis začala."

„Jo a taky to skončím."

„Neskončíš! Ještě jsi mi neřekla, co ti na mě vadí." Vyštěkl James udělal krok směrem k ní.

Lily o krok ustoupila, a když se James zase přiblížil, tak zvolala:„Nech toho. Si horší, než Snape a Malfoy dohromady."

„Ale oni chodí do zmijozelu." Podotkl chytře James.