Her Secret (Marauders) CZ

24. křeslo

Sirius vešel do Nebelvírské společenské místnosti něco po půlnoci. Byl za Rosmertou v Prasinkách domluvit tu párty. Byla všema deseti proti. Ale tak Siriovi přesvědčovací schopnosti jsou vskutku dokonalé, takže to vypadalo nějak takhle:

„Dobrý večer, Rose. Dneska ti to sekne!"

„Nemáš tady co dělat, už skoro dvě hodiny máš po večerce." Zasyčela na něj, jen co ho spatřila u krbu.

Sirius se na ní ještě navíc ani nepodíval, a tak bylo zjevné, že přidrzlý kompliment nemyslel vážně.

„Ale no tak, jen jsem ti přišel něco oznámit." Zašklebil se na ní.

Rosmertu tipoval podle vzhledu tak na čtyřicet let, ale zdání klame. Brumbál taky vypadá na sedmdesát a Sirius minulý rok zjistil, že mu je ve skutečnosti něco přes stovku.

„Radši ani nechci vědět co." Vrátila mu úšklebek.

„Chtěj. Zítra večer bude v tý zadní místnosti s dobrou akustikou oslava."

„A to ti řekl kdo?" zeptala se bez zájmu.

„James." Odpověděl jednoduše.

„A tomu to řekl kdo?" naléhala dál čarodějka.

„Já. A mě zase James a Jamesovi zase já a mě zase James a Jamesovi..."

„Stačí!"

„...já. On je to takovej začarovanej kruh."

„Začaro-co?!" šla Rosmertě hlava ze Siriuse kolem.

„Tak jsme taky čarodějové, ne? Ne. Vlastně jsme kouzelníci, jenže kouzelnický kruh mi k tomu moc nesedí. Takže jsme čarodějové. Ty si ale každý představuje jako ošklivé stařečky a babičky, takže pokud bude někdo chtít důkaz, že existují, odkážu ho když tak na vás. Nebojte je to zařízeno." Usmíval se na ní a už couval ke dveřím. „Tak zítra večer Rose!"

„Blacku!" křičela na něj, ale on už mířil ke sklepu medového ráje.

Jelikož mu cestu nikdo nezatarasil, jako minule, tak se bezproblémově dostal do společenky, kde se mu naskytl zvláštní výjev. Kate seděla na pohovce a rukou za něco tahala. V obličeji měla přitom zuřivý výraz.

„Pche, omluva. Já ti dám ty malá, zrzavá..." nadávala a pořád škubala rukou za něco neviditelnýho.

„Popisuješ veverku Kate?" ušklíbnul se na ní od vchodu.

Byla tak roztomilá, jak jí vlasy spadaly do tváře a její rty měly rudou barvu od toho, jak se do nich urputně kousala. Proto se na ní ušklíbal. Kdyby to nedělal, tak radši nechtěl vědět, jak by se tvářil. Ale zřejmě tak nějak, jak se tváří James, když se o hodinách kouká na Evansovou.

„Ne. Lily." Odsekla mu.

Zřejmě není v nejlepší náladě, usoudil Sirius. To mu bylo líto. Že je na něj taková. Taková stejná jako tehdy na tý ošetřovně po prvním úplňku. Ale neměl se čemu divit. To on si z ní začal utahovat. Ale proč proboha volá Evansovou?

Proto mu úšklebek zmizel z tváře a řekl: „Ehm, ani veverka a ani Evansová tady nejsou."

„Jsem si nevšimla." Zasyčela na něj.

To už Sirius ale doopravdy nevěděl, která bije. Naštěstí když Kate spatřila, jaký úžasný štěněčí výraz nahodil, tak mu to vysvětlila.

„To Lily mě tady připoutala." Sirius se zatvářil ještě nechápavěji, protože netušil, proč by ji zrzavá Evansová měla poutat k sedačce. „Pohádali jsme se." Dovysvětlila mu to Kate.